Přes rok ve Skotsku

O mých představách, které se liší od reálu. Takže o mých představách a o skutečnosti. Jaké to je ve Skotsku.

Když jsem přijela koncem srpna 2014 do Aberdeenu, malovala jsem si budoucnost trochu jinak. Předně jsem si chtěla udělat roční kurz NC fotky na Aberdeen College (Nort East Scotland College) a po jeho absolvování pokračovat v HNC a HND fotografii. Skotský studijní program HNC je na stejné úrovni jako první ročník vysoké školy a HND je roven druháku. Vše co je pod úrovní HNC, je zároveň pod univerzitní úrovní. Výhodou je pouze to, že v drtivé většině platí studijní poplatky za studenta samotná college a některým ještě dává několik stovek liber na bydlení, aby se chudák student neměl zas až tak špatně. Studium HNC a HND už je komplikovanější po všech stránkách, pokud nemáte vystudovanou žádnou vysokou školu, potom si můžete zažádat o úhradu poplatků spojených se studiem, v opačném případě si musíte kurz zaplatit sami, a že se nejedná zrovna o malou částku, to snad ani říkat nemusím. Ještě existuje možnost, že svá předešlá studia zamlčíte a budete doufat, že na to nikdo nepřijde. V takovém případě nic platit nemusíte. Ovšem, tuto variantu nedoporučuji, protože když se podvod odhalí, tak potom ta legrace nestojí za to. Nejedná se vlastně ani o legraci, ale průšvih je to parádní.

Takže jsem se přihlásila na fotku. Od kurzu jsem si slibovala, že se naučím fotit, což se bohužel nestalo. Alespoň mi však pomohl k rozhodnutí, že ve fotce už pokračovat nebudu.

Příjemné na studiu na college je, že se zpravidla do školy chodí pouze tři dny v týdnu a zbytek týdne je určen k samostudiu. Studenti, kteří jsou odkázáni sami na sebe, však tento čas spíše využívají k chození do práce.

V září 2014 to s prací nebylo špatné, jenže moje angličtina jo. Tudíž jsem neváhala zajít do jednoho nejmenovaného řetězce s rychlým občerstvením, protože tam údajně berou vždy, a něco na tom bude, protože pohovor se skládal z otázek typu, jak dlouho chci být v Aberdeenu a co budu studovat, a hned druhý den jsem mohla přijít do práce.

Nepobyla jsem tam však dlouho. Shodou náhod a okolností jsem skončila v jedné restauraci na letišti. Tahle práce má své výhody, jakože se přinejmenším člověk nají. Takže všem studentům vřele doporučuji, nechť si hledají práci, kde je hlavním produktem jídlo. Jen jsem si říkala, jak je to hrozně zvláštní, že kdysi jsem chtěla být letuškou. Pracuji na letišti, ale letuškou nejsem a nikdy už nebudu a vlastně už ani nechci být. Na druhou stranu, být v restauraci taky není moje práce snů, že.

Když jsem se rozhodla ve fotce nepokračovat, potom nějak vyplynulo ze situace, že už nebudu pracovat na půl úvazku, ale na úvazek plný. A opět zapracovaly okolnosti, a posunula jsem se o pár baráků dál, abych skončila v kantýně konkurenční společnosti. Polepšila jsem si s pracovní dobou, už nehrozily směny do půlnoci či do jedné do rána, kdy se muselo čekat, až odletí všechna letadla. Ne, v kantýně jsem začala ráno a končila jsem kolem půl čtvrté. Opět hodně daleko do práce snů, ale ta pracovní doba – no, paráda.

Ovšem, je to pouhých pět měsíců, kdy nechodím do školy, a popravdě – začíná mi to chybět. Koketuji s myšlenkou, že se od příštího roku přihlásím na Computing/počítače. Očekávám od toho, že – když tedy z toho kurzu něco pochytím – si najdu bez problémů práci v oboru, což v oboru fotografie je jaksi problém. A pak uvidím, kam mě osud zavane.

Bydlení není v Aberdeenu nejlevnější, proto lidé často bydlí ve sdílených domácnostech. Žiju s Filipínkou a její tříletou dcerou, kterou má s Polákem, jenž pracuje ve Francii a do Aberdeenu jezdí jen pár dní párkrát v roce. Takže drtivou část roku máme v sestavě alá Dámská jízda.

Když mám čas a náladu, tak vyrážím na procházky a výlety, s foťákem i bez foťáku. Hrozně ráda to mám ve Forvie, což je přírodní rezervace poblíž malého městečka Newburgh asi půl hodiny busem od Aberdeenu.

Pár fotek z Forvie a tuleni