Na hradě Hazmburk: „Prosím lístek do zámeckých zahrad.“

O tom, co dokáže zavinit novinářská nedbalost a lidská zabedněnost. Ostatně, netušila jsem, že hrad Hazmburk má zámecké zahrady. Vy ano?

Světlana Kadeřábková

„Vzala bych si jeden lístek do zámeckých zahrad.“

„Hm. Tady ale žádné zámecké zahrady nemáme. Tohle je hrad, ne zámek.“

„Neříkejte, že nemáte. Vždyť to tady píšou,“ zaštrachala v malém batůžku a vytáhla noviny České středohoří a otevřela je na straně osm, kde byl sloupek věnovaný hradům v Českém středohoří . První z nich byl právě Hazmburk. Zabodla prst na patnáctém řádku a vítězoslavně dala nahlédnout paní pokladní. „Vidíte? Tady to máte. Černé na bílém, tedy spíše černé na šedém,“ opravila se ještě, neboť článek byl vytištěn na šedém podkladu.

Opravdu! Co nevidí? Pod informacemi o Hazmburku je perlička: 'Zámek je přístupný celoročně, zámecká zahrada od května do října.' Jaký chytrák to mohl napsat? A jak to teď budu vysvětlovat těm, co si myslí, že co je psáno, je svatosvatá pravda?

„Podívejte, jak už jsem řekla, tady žádné zahrady nemáme.“

„Ale vždyť já chci za vstup do zahrad zaplatit. Zadarmo to nechci!“

„Když ty zahrady najdete, potom si je prohlédněte. Budu chtít jen 40 Kč za vstup do hradu.“

„To mi jako ty zahrady nechcete ukázat?“

„Paní, vždyť vám říkám, že tu žádné nejsou. Ten, kdo psal článek, si navíc plete zámek s hradem. Tohle je hrad, tak přeci uznejte, že tu zámeckou zahradu mít nemůžeme.“

„To je škoda. Tak jednou do hradu, teda. - A nevíte, kde by ty zahrady mohly bejt?“

„Zkuste zámek v Libochovicích. Tam zahradu mají. Čtyřicet korun, prosím.“

„Děkuju a na shledanou.“

„Na shledanou.“

„No, viděla jste to? Teď bych chtěla mít toho, kdo to napsal, po ruce. A to se vsadím, že takových, co budou chtít vidět zahradu, ještě bude dost. Tohle všechno dělaj novináři! - A co byste chtěla vy?“

„Zámecký zahrady to nebudou, nebojte. Jednu studentskou. Jsem z .......... a potřebovala bych pár informací o hradu pro naše čtenáře.“