Ponožky v sandálech mi nevadí. Ostatně, je mi zcela jedno, kdo co nosí, pokud se v tom cítí dobře a neuráží svými kreacemi okolí. Být tolerantní k oblékání druhých vyžaduje nejmenší úsilí. Ten, kdo řeší hadříky kohokoliv, zjevně nemá nic nepšího na práci. Takových je mi opravdu líto. Musí se nudit k uzoufání.
Nedávno jsem si četla článek na blogu Aleše Balouna, který pojednával o tom, že se ženám na mužích nelíbí ponožky v sandálech. Jak už jsem uvedla, takové hlouposti opravdu neřeším. A kdyby mi to přeci jen vadilo, potom věřte, že by se jednalo o nejmenší vadu mužů, kterou bych s klidem přehlédla.
Co mě ale 100% dokáže znechutit je stojící chlap u kdejakého rohu očůrávající zdi. Vysvětlí mi někdo, proč to ti muži dělají, když máme 21. století a ze stromů už jsme dávno slezli? Navíc je tento jev čůračů v rámci EU zcela typický pro ČR. Opravdu moc hezká vizitka. Kam se za tímto hrabou nějaké ponožky v sandálech, které jsou – jak bloger Baloun správně poznamenává – hygienické, což trendu čůracímu značně chybí.
Zřejmě tato pochybná móda souvisí s posouváním hranic. Co bylo nepředstavitelné a nestavitelné pro většinu obyvatel na počátku 90. let, je dnes zcela běžnou normou. Morálka upadá a jen občas se někdo zeptá, kam společnost spěje.
Říká se, že muži jsou děti. Je možné, že mnozí z nich velmi rádi přistupují na toto tvrzení. Je to přeci pohodlné – být malý. Jenže to, co je roztomilé u pětiletého klučíka, nelze mnohdy považovat za roztomilé u 'dospělého' muže, a to obzvláště co se očůrávání budov a zdí týče. Jenže já mužům věřím. Věřím, že vyrostou a roh časem s chutí vymění za WC.
Ponožky v sandálech mi nevadí.
