Během
tří dnů jsem se dozvěděla, že jsem „kluk“, což bylo
v průběhu několika hodin přehodnoceno na „holku“. Také
se mi potvrdilo, co už vím dávno, jsem STARÁ.
Ale naprostou novinkou pro mě byla informace, že jsem prý
lesba.
JSEM STARÁ. Tento fakt mi potvrdila majitelka chatky, ve které se krom mě a paní profesorky, co by doprovodu, ubytovalo patnáct patnáctiletých studentů gymnázia. Toto sdělení mi s radostí přetlumočila středoškolská paní profesorka, která je mimochodem pouze o měsíc mladší než já. Vše probíhalo následovně. Třídní si šla s dotyčnou paní (jen tak pro zajímavost – byla asi o 20 let starší než my dvě) prohlédnout pokoje, ve kterých jsme nakonec všichni pár dní přespali.
„Jste tu s dětmi sama?“ ptala se zvědavě paní.
„Ne, ještě jsem tady s jednou paní učitelkou, která momentálně neučí.“
„Ahaaa, to jsem ráda, že jste tu s někým STARŠÍM,“ oddechla si majitelka. Čůza, myslím si. Stará ano, to jsem, ale že by ten měsíční rozdíl byl až natolik patrný?
JSEM KLUK. Tak to mě pobavilo a naštvalo zároveň. Perlil pro změnu kuchař.
Děti si dole zabouchly dveře a tak jim někdo musel jít otevřít. Po tomto zjištění, jsem šla po schodech dolů ke dveřím. Za mnou vyběhl kuchař.
„Otevři jim a strč mezi dveře židli, aby se zas nezavřely,“ houknul na mě. Otočila jsem se a vrhla po něm jeden ze svých vražedných pohledů. Zarazil se. „Ježíš! Promiňte. Myslel jsem, že jste KLUK!“
Tak fajn, ráno stará a odpoledne „kluk“ na tykačku? Nooo, měl by si to ten personál trochu ujasnit, myslím si. Ostatně, tím klukem to vážně chlapec vylepšil, když jsem jaksi ženského pohlaví. Takže jsem hnusná, stará a ještě ke všemu vypadám jak chlap, shrnuji si pro sebe. Vztek se ve mně přímo vaří. Vždyť nosím náušnice /dvě/ a rozhodně takové, které by si žádný chlap zcela určitě nevzal, dále dámské brýle /které ovšem kuchař z pohledu na mou zadní část těla jaksi vidět nemohl, což ho tedy omlouvá/ a hlavně – jsem nositelkou typicky ženského zadku, takže jakýpak kluk? Vrtá mi hlavou ještě teď. Jediné, co ho mohlo zmást je fakt, že nemám prsa, dlouhé vlasy a ke všemu mám chlupaté nohy. Za takové chlupy by se nemusel stydět žádný zástupce mužského pohlaví, říkám já. Jenže je fakt, že na cestě za dveřmi i dětmi kryly moje výstavní chlupy tepláky, tudíž nepřipadá v úvahu, že by kuchař z toho mohl vyvodit onu perlu...
JSEM HOLKA. Konečně! Poté, co jsem si postěžovala své vrstevnici na kuchařovu blbost, dostane se mi zadostiučinění. Kuchař při večeři za mnou přijde. „Já se vám omlouvám za to tykání. Já myslel, že jste ještě taková holčička.“ Omluva se přijímá. No, vida. Sice s holčičkou vnitřně nesouhlasím /jsem přeci stará/, alespoň si však pán, který vaří, uvědomil, co plácnul za blbost s tím klukem. Celkem mi to zvedlo náladu.
JSEM LESBA.
„Paní profesorko, kdo je to vlastně ta Světlana?“ chtěl vědět jeden ze sígrů.
„Bývalá spolužačka.“
„Chachacha, paní profesorko, chcete vědět, co myslel Vojta? - Vojta myslel, že jste se Světlanou to – že je Světlana vaše přítelkyně.“
Paní profesorka otočila oči v sloup. „Jaks na to, Vojto, prosím tě přišel?“ Vojta je celý červenený. „To byla jen sranda, paní profesorko.“ Takže takhle jsem se bez svého přičinění stala jednou ze čtyřprocentní populace, aniž bych o tom měla páru. Vojto, děkuju!
Výroky typu, že jsem „kluk“, „holčička“ a „lesba“(nic proti homo; homo sapiens jsme všichni) zásadně odmítám. Přiznávám však, že jsem hrbatá a stará /to první s druhým souvisí/. Ostatně i můj drahý bratr tvrdí, že jsem „stará jak baba“. Podotýkám, že má pravdu až na to „jak“, které je nutné v tomto případě úplně vypustit.
P.S. Po dlouhé době otevírám diskusi a čekám, kdo si do mě kopne první. Příjemnou zábavu.
