Je to děsná mrcha!

Je úplně děsná! Nenechá mě ani pořádně se vyspat, pořád mě budí a ráno mě pro změnu nechce pustit z postele.

Bere mi chuť úplně ke všemu, vysává mě. Okrádá mě o energii, radost a vůbec o všechno. Bere mi přátele. Jenže to jí nestačí. Aby mě měla jen a jen sama pro sebe, nastěhovala se mi i do postele. Bez mého dovolení, samozřejmě. Přeci jen nejsem typ, který by se dobrovolně dělil o postel se ženou. Tahle se ke všemu nenechá ničím odehnat! Můžu jí nadávat, vyhrožovat – ale s ní to ani nehne.

Nenávidím ji, nenávidím sebe. Je děsná mrcha! Deprese.