Já a notebook aneb Jak jsem nemohla pracovat

„Co? To snad neee!“ zuřím, když už se na poněkolikáté nemohu přihlásit do pracovního systému. „Spojení se nezdařilo, pracujte offine,“ hlásí mi to zas a znova. SAKRA. Kvůli takové blbině musím do redakce, a to je přitom venku tak krásně! Kdyby ten krám /noťas s krabičkou/ fungoval, tak bych pak do pracovního provozu, do zavřené budovy, nemusela pospíchat. Ani mě nenapadlo hledat chybu v sobě, a to i přesto, že jsem počítačový negramot.

Kdyby se mi například někdo zeptal, jakou chytrou bedýnku doma mám, mohla bych mu akorát tak říct, že je taková nějaká šedá a k ní je připojená klávesnice s myškou.

Konečně v redakci. Článek o akci jsem nějak sesmolila. Teď už nezbývá, než jen skočit za ajťákama, aby mě zasvětili do jevu pro mě naprosto nevysvětlitelného. Proč to zase nefunguje? Lehce se mi za těmi pány, co ví o počítačích všechno, moc nechtělo. Ostatně jsem jim nedala pokoj ani o Velikonoce. Můj /tedy vlastně pracovní/ notebooček totiž chytil Trojskýho koníka, kterej nechtěl a nechtěl odcválat. Takže ajťákům nezbylo nic jiného, než mi pc komplet přeinstalovat. No, museli mít pánové radost, říkám si. A tak nejistě přešlapuju před dveřmi jejich sídla. Konečně se odvážím vstoupit.

„Áaaa, to jste vy, s tím zavirovanym počítačem,“ hlásí se ke mně téměř přátelsky jeden odborník. No vida, tak jsem se obávala zbytečně. Pomalu jsem si připadala jako nějaká  VIP, kterou začínaj lidi poznávat přímo v kanclu.

„No, to jsem já a teď mám zas nějaký problém,“ říkám jim a seznamuju je s tím, že se nemůžu přes krabičku dostat do našeho úžasnýho systému.

„No jo, bodejť, že se nemůžete přihlásit!“ Civím nechápavě po takovém sdělení na onoho muže, který slova vyřkl.

„Bylo by dobré si předtím zapnout VPN!“

SAKRA, SAKRA, SAKRA! Takhle se ztrapnit. Balím fidlátka a mizím. Hmm, VIP! To tak! Teď pro hochy budu leda TA, co se neumí přihlásit do systému! Asi začnu chodit kanálama.