Britský školský systém je naprosto odlišný od českého. Dle mého názoru má více záporů než kladů. Předně je okruh vědomostí oproti ČR ve všech studovaných předmětech značně zúžen, aby se snad skoro dospělé dětičky nepřetěžovaly. Výsledek? Katastrofa!
Měla jsem tu čest jít na přednášku vedenou studenty jedné College ve Skotsku, kteří se účastnili exkurze v koncentračním táboře v Osvětimi. Vybraní studenti se snažili zprostředkovat své zážitky širší veřejnosti, neboť přednáška byla volně přístupná komukoliv. Chvílemi jsem měla pocit, že špatně slyším i vidím.
Dle přednášky jsem nabyla dojmu, že si Britové, a to nejen studenti, ale dokonce i jejich vyučující, myslí, že za branami koncentráků umírali a byli zabíjeni jen Židé. Ani zmínka o Polácích, Rusech, Češích, ale i nepohodlných Němcích a dalších. Že se nepletu, jsem zjistila o několik málo minut později. Měli jsme další angličtinu pro cizince. Učitelka, původem Skotka, se nás zeptala, jestli jsme někoho znali, kdo byl uvězněný v koncentračním táboře. Přihlásila se jedna padesátnice z Podkarpatské Rusi. „A proč se tam dostal? Byl to Žid?“ zeptala se zcela nevinně učitelka. Legraci si nedělala, bohužel.
Další perličkou bylo, že studenti vyprávěli o životě Židů před druhou světovou válkou. A co naši milí Britové vyzkoumali? Světe div se. Židé žili jako normální lidé! Chodili do práce, do školy, žili sportem a kulturou. Přednáška byla dále oživena Power-pointovou prezentací, na které jsem s hrůzou uviděla jméno Anne frank. Britové se neobtěžovali ani s napsáním správného jména. Snad si mysleli, že Frank není příjmení.
Jak jsem již uvedla na začátku, množství učební látky ve Velké Británii je nepoměrně zredukováno v porovnání s ČR. Školáci tam nemají ani páru o Ruské revoluci, ani jak a proč došlo k první či druhé světové válce. Proč? Protože se celý půl rok utápí v tom, že v 19. století byla ve Velké Británii chudoba. Celý měsíc stráví nad pochopením pojmu, co je chudoba a co se tímto pojmem označovalo v minulosti. Myslím, že se jedná o smutný obrázek a doufám, že si ho Česká republika nevezme za vzor. Každý průměrně vzdělaný člověk by měl vědět něco málo o dějinách nejen své země, ale měl by mít povědomí o důležitých světových událostech. Jen tak je mizivá pravděpodobnost, že se zrůdné události z dějin budou opakovat.
