Čas na změnu aneb život je změna

O tom, co mě čeká a nemine v druhé polovině "velkých prázdnin".  Pokud je výše uvedené pravdou, potom zcela určitě žiju, což není špatné zjištění. Ovšem, nevím, jak je možné, že často mám pocit, že jen přežívám. 

Asi to bude tím, že Aberdeen je převážně deštivý a šedivý, ať je zima nebo léto. Tohle město má sice své kouzlo, ale není to místo, kde bych chtěla strávit celý svůj život. 

Už delší dobu o sobě vím, že pracovat na plný úvazek prostě nemůžu, hrozně mě to vyčerpává a je to jen o chození do práce a odtud přímo do postele, což se tedy dost liší od mé představy o životě. A navíc, když se pracuje pět dní v týdnu osm hodin, potom je jakékoliv studium či pouhý kurz předem vyloučeno (alespoň já to tak mám). Nevím, čím to je, ale nedokážu si nějak život bez kurzů představit, prostě je potřebuju. Koncem minulého roku jsem z toho byla dost zoufalá. V té době jsem si pohrávala s myšlenkou, že v akademickém roce 2016/17 se vrhnu na obor Computing. Dalším motivem pro toto rozhodnutí byl fakt, že mi lidé začínali lézt poměrně silně na nervy a při studiu a případně i v budoucí práci bych s lidmi moc jednat nemusela, což se mi v té době jevilo jako geniální. Nicméně, od března tohoto roku jsem usoudila, že Computing nebude vůbec pro mě a proto jsem změnila přihlášku na Aberdeenské college na obdobu našeho českého cestovního ruchu.

Cestovní ruch mě vždycky lákal a konečně se přihlásil o slovo. Ovšem tím, jak byl prezentován zájemci o studium na zdejší college, mi ihned zašla chuť – nepříjemný, arogantní učitel, který si ještě ke všemu o sobě myslel, že je vtipný – mi ukázal, že tudy cesta nevede.

K tomu se přidalo tření v bytě, kde žiju. Byt je malý a vyskytuje se v něm hodně lidí – pro 3 plus jedna, tři dospělí a dítě je prostě ten byt dlouhodobě k nevydržení. Takže jsme se domluvili na tom, že by bylo nejlepší, kdybych v průběhu léta vypadla. Když jsem to vzala kolem a kolem, tak se mi stále jeví Glasgow jako nejlepší řešení. (Jednou dojde i na Edinburgh a St. Andrews, ale obojí je ještě hodně vzdálenou hudbou budoucnosti.) V Glasgow jsem byla přijata na tři college naráz a na všech ten cestovní ruch se jeví o dost zajímavěji než v Aberdeenu a bonusem je, že učitel také vypadal dost v pohodě, žádný trapák jako v Aberdeenu, což se mi velmi zamlouvá. Navíc v Glasgow umožňují studentům přidat si k tomuto hlavnímu oboru cizí jazyk – španělštinu, němčinu, francouzštinu nebo italštinu. Nejvíce mě láká španělština. Ano, Španělsko je pro mě velmi zajímavá destinace a v budoucnu ji nevylučuji, chtěla bych tam strávit aspoň rok, tak snad se mi poštěstí.

Tudíž vypadá to tak, že od srpna budu bydlet v Glasgow. Ubytování do začátku září mám dočasné. Musím přiznat, že je to taky pěkná divočina. Byt je studentský, sdílený s dvěma dalšími studenty. Když jsem se tam byla podívat, tak jsem si říkala, že tam NIKDY. Že ani zadarmo. No, ale protože jsem líná hledat si něco na rychlo jiného, tak dokonce za smradlavou kuchyň, kde s největší pravděpodobností nerušeně vegetují myši, budu platit. Ale je to jen na měsíc, takže bych to měla přežít.

Co mi dělá ale mnohem větší vrásky (byt totiž během měsíce určitě seženu), že nebudu mít práci. V té dosavadní končím posledního července. Hezké prostředí, víceméně dobří kolegové, bezva šéfka, no a z toho všeho najednou nic. Hlavně žádný příjem. No, takže začátek v Glasgow bude hodně zajímavý. Čeká mě krok do neznáma, až mám z toho chvílemi obavy. S prací jsem celkem zvědavá, jak to bude. Že je v Anglii protiimigrantská nálada, tím nás noviny krmí denně. Ovšem Skotsko zatím vypadá, že je v pohodě. Jak je to ve skutečnosti, se dozvím poměrně brzy na vlastní kůži. Vůbec bych se nezlobila, kdyby mě pořádně políbilo štěstí.

Jinak mi nijak zvlášť nevadí, že odejdu z Aberdeenu. Je to tu stále předražené, i když podnájmy bytů klesají. I tak to není žádná hitparáda. Sice přijdu o moře, ale vzhledem k tomu, že k němu zas tak často nechodím, tak to bez něj v pohodě přežiju.

Mám tu plno známých a jednu kámošku. Ta mi bude chybět hodně. Stěhovat se kvůli mně nebude, to dá rozum.

A plány do budoucna? Po roce cestovního ruchu, kurz masáží (umět masírovat se hodí vždycky, řekla bych), a potom už se hlásit na univerzitu v St. Andrews. Doufám, že na svůj vysněný obor dostanu stipendium, protože jinak do toho nejdu. Poplatky za studium hodně rostou. Zatímco v roce 2014 za ten samý obor chtěli necelé čtyři tisíce liber, nyní chtějí necelých sedm tisíc liber, což už je celkem pálka.

Takže od srpna v Glasgow v dočasném bydlení a bez práce.

Téměř dva měsíce v Glasgow