ODS si s církevními restitucemi naběhla aneb Příliš drahý Klaus

Práce kvapná, málo platná. Tak lze charakterizovat příčinu nynějšího sporu uvnitř ODS ohledně církevních restitucí. ODS potřebovala dostat Klause na hrad, proto rychle přistoupila na požadavek koaličních partnerů (hlavně KDU-ČSL zastupující především katolickou církev) týkající se odškodnění církví, i když měla ODS s církevními restitucemi dlouhou dobu problém a přestože dlouholetá jednání státu s církvemi nedospěla ke kompromisnímu výsledku.

Cena za zvolení Klause prezidentem je opravdu vysoká. ODS musela slíbit KDU-ČSL, že kývne na církevní restituce ve znění, které sama ODS nestihla prokonzultovat uvnitř své strany, a které - dle současných reakcí vládních politiků - nebylo kompromisním výsledkem - na něj totiž nebyl čas. Blížila se prezidentská volba a byl potřeba každý hlas.

Teprve ex post ODS hledá pro svůj slib vysvětlení a zdůvodnění - teprve ex post se ODS snaží svým straníkům vysvětlit něco, co se nedá vysvětlit - jak se dospělo k výši odškodnění, v čem je návrh kompromisní a akceptovatelný i pro stát, nejen pro církve (hlavně katolickou), proč dostaly církve přednost před zemědělci apod. Teprve nyní se hledá kompromis. Jakoby ODS teprve nyní zjišťovala, na co vlastně kývla. Argumenty se však hledají velmi těžko. Návrhu zákona o církevních restitucí totiž nepředcházela standardní debata a hledání kompromisu - KDU-ČSL využila své ceny před volbou prezidenta a postavila ODS před hotovou věc. A té nezbývalo než návrh přijmout.

Klaus je prezidentem. ODS musí splnit slib a církevní restituce prosadit. Neprosadí-li je, nejen že se vůči svým partnerům znedůvěryhodní, ale navíc velmi vážně ohrozí existenci současné vlády.

Na druhou stranu je zřejmé, že předkládaný návrh zákona o církevních restitucích není odůvodněným a vyjednaným kompromisem státu s církvemi a voliči ODS včetně některých představitelů strany jej nemohou překousnout. Navíc se oprávněně ozývají zemědělci a další skupiny, které nebyly do dnešního dne odškodněny. A zcela odůvodněně se ptají: proč jen církve, proč ne i my? A jak teprve vypadá velkorysý návrh církevních restitucí vedle snahy státu šetřit?

Každý tuší - a chování ODS a jejích představitelů to potvrzuje - že církevní restituce v současném znění byly pouze daní (dalo by se napsat i kšeftem) za zvolení Klause do čela státu.

Náprava starých křivd je samozřejmě žádoucí. Ale neměla by probíhat tak, aby byly páchány nové křivdy. A to nejen vůči těm, kteří dosud odškodněni nebyli, ale i vůči těm, kteří díky "šetření" státu balancují na samé hranici přežití (pár milionů na divadla prostě ne a ne najít, zato miliardy na vyřešení nároků pouze jedné skupiny (církví) se bez problémů najdou). Nehledě k tomu, že způsob, jakým se o církevních restitucích rozhodlo, opět významně narušilo zbytky důvěry občanů v politickou reprezentaci a potvrdilo, že arogance moci u nás dostupuje vrcholu.