Někdy jsem docela ráda, že se tohle "za mých mladých let" nehrotilo. A protože jsme netušily, že existuje sociální izolace, prostě jsme v ní nebyly.

Podotýkám, že to bylo v době před "rovnými příležitostmi", před mateřskými centry a dětmi v restauracích. 

Život prostě plynul. Bez dětí i s dětmi. A kdo chtěl, žil doma jen pro dítě a kdo nechtěl, prostě našel způsob, jak kombinovat potřeby dítěte se svými.

Mate naprostou pravdu :-)

Já mám dvě kamarádky ze studií,se kterými se scházíme 3-4 ročně na večeři,na vínko a na kus řeči. Když se nám narodil syn a za rok a půl dcerka,tak prostě začaly holky chodit k nám domů.Pokec byl úplně stejný-práce,chlapi,děti atd,akorát jsem u toho nakojila a vykoupala děti a když usnuly,tak jsme jely dál,někdy potom odjely a někdy i přespaly.Teď už zase chodíme do hospod,ale tohle byla taky super doba.

Me bohuzel kamaradky v domacim prostredi nenavstevuji, i kdyz je opakovane zvu :-) co nadelam. Jsem rada,ze obcas mohu vypadnout z domaciho prostredi ja, to se potom tesim hrozne domu.