Na dostřel

Barcelona, Turku, Surgut, Wuppertal, Dusseldorf, Londýn, Nice, Berlín, Stockholm, Paříž a další = nejméně 135 mrtvých a mnohem mnohem více zraněných. Kolik mrtvých je ještě třeba? 

Bodné, sečné zbraně a dokonce i auta, to jsou dnes smrtonosné zbraně útočníků. Mobilizujme se a ozbrojme se, buďme alespoň připraveni na nečekaný útok.  Napadení lidé měli holé ruce, policejní hlídky nemohou být všude, nikdo efektivně nezakročil a ti co zakročili, jsou mezi zraněnými. Tato fakta ve mně evokují návrat k tématu „zbraně ve společnosti a jejich držení“, které chce EU regulovat. Pokud někdo prezentuje, že je to zbytečná panika, tak jistě není. Nová legislativa vyvolá právní nejistotu v současných držitelích, a o těch, kteří o zbrojním průkazu a zbrani uvažují, ještě větší. Legislativní omezování lidí, kteří zbraň nevlastní, ale chtěli by si ji pořídit, ve formě zákazu krátkých poloautomatických zbraní se zásobníkem s větší kapacitou než 20 nábojů, či dlouhých zbraní s kapacitou více než 10 nábojů, které se přesunují do kategorie zakázaných zbraní, mi jako panika nepřipadá, neboť ďábel se skrývá v detailu.

Pár detailů nabídnu:

• Článek 17: co pět let zakážeme další zbraně změnou přílohy (Do 14. září 2020 a poté každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice, včetně kontroly účinnosti jejích ustanovení, případně doprovázenou legislativními návrhy týkajícími se zejména kategorií palných zbraní uvedených v příloze I.)
• Článek 5: komu najdou zapomenutý zásobník, tomu zabaví všechno (Členské státy zajistí, aby bylo povolení nabývat a povolení držet palnou zbraň zařazenou do kategorie B odňato, pokud se zjistí, že osoba, které bylo povolení uděleno, má v držení zásobovací ústrojí, které lze nasadit na samonabíjecí nebo opakovací palné zbraně pro střelivo se středovým zápalem….)
• Článek 6: vyvlastnění zbraní, pošlapání práv, ano rok 1948 (Aniž je dotčen čl. 2 odst. 2, členské státy přijmou veškerá vhodná opatření vedoucí k zákazu nabývání a držení palných zbraní, jejich hlavních částí a střeliva zařazených do kategorie A. Členské státy zajistí, aby tyto palné zbraně, hlavní části a střelivo, které byly drženy protiprávně v rozporu s tímto zákazem, byly zabaveny.)

Myslím, že kdyby se mezi lidmi našel někdo, kdo legálně drží zbraň, byl na místě jednotlivých napadení a odhodlal se zasáhnout, tak jeho počínání by zcela jistě spadalo pod definici nutné obrany dle ustanovení § 29 trestního zákoníku: "čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem, není trestným činem“, případně krajní nouze, dle ustanovení § 28 trestního zákoníku, kdy „čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem“. Za útok, který ohrožuje společenské vztahy a zájmy chráněné trestním zákoníkem považujeme – život, zdraví, majetek a obránce může použít zbraň v případech kdy:

• chrání své zájmy, ale i zájmy někoho jiného,
• se zpravidla jedná o útok člověka, vyloučen však není útok poštvaného zvířete,
• obrana vždy směřuje proti útočníkovi, je-li jich více, proti kterémukoli z nich.

Nenechme se odzbrojit a udělejme vše proto, abychom si udrželi vlastní názor, vlastní identitu a právo na obranu, vše, co je v právním státě představitelné. Tohle není téma politické, tohle je téma „mobilizační“ pro celou společnost! Držení zbraně a získání zbrojního průkazu není pouze otázka ozbrojeného jedince, ale rovněž zvýšení občanského uvědomění a připravenosti, neboť každý držitel zbrojního průkazu musí mít znalosti zákona o zbraních a střelivu vč. souvisejících předpisů, právní definice nutné obrany a krajní nouze a dále zdravotnického minima, které je užitečné i v jiných krizových oblastech jako je například silniční doprava, jejíž jsme všichni denně účastníky. Držitelé zbraní musí být mimo odborné způsobilosti rovněž zdravotně způsobilí, kdy způsobilost se prokazuje v pravidelných intervalech, což přináší přehled o zdravotním stavu poměrně rozsáhlé skupiny obyvatel.  Všichni držitelé zbrojních průkazů musí být bezúhonní a spolehliví. Bezúhonní znamená netrestaní a spolehlivé jsou osoby, které např. nadměrně nepijí alkohol, neužívají drogy nebo se nedopouští závažnějších přestupků.

V souvislosti se všemi uváděnými fakty, bych mimo zákon o zbraních, rovněž velmi ráda otevřela otázku novelizace trestního zákoníku, a právě zmiňovaných ustanovení nutné obrany a použití zbraně. Novelizaci považuji za nezbytnou, ne-li přímo nutnou, kdy pro inspiraci jsem nahlédla k našim sousedům na Slovensko. Zde se s touto problematikou již vypořádali a myslím, že velmi úspěšně a pro tuto chvíli dostatečně. Není možno, aby řádný občan, který použije řádně drženou zbraň žil v právní nejistotě, kterou mu nynější legislativní úprava těchto institutů dává a spoléhal se pouze na názorový vývoj rozhodovací praxe soudů. Provedla jsem si srovnávací analýzu a rozbor totožných ustanovení v České republice a na Slovensku. Slovenská právní úprava je na první pohled jasná i laikovi, natož držiteli zbraně, který jak jsem již uvedla musí mimo jiné splnit odbornou způsobilost.

Navrhuji vyvolat celospolečenskou diskusi a apel na naše zákonodárce s cílem novelizace ustanovení nutné obrany následovně:

Každý, kdo odvrací útok, nebude trestně odpovědný, jestliže byl v důsledku útoku silně rozrušený, zejména v důsledku zmatku, strachu nebo leknutí“

a

„pokud se někdo mylně domnívá, vzhledem k okolnostem situace, že útok je ohrožující, nevylučuje to trestní odpovědnost za čin spáchaný z nedbalosti, pokud omyl v nedbalosti spočívá.“

Pro oprávněné použití zbraně potom následovně:

„Použití zbraně v souladu se zákonem je také považováno použití proti někomu jinému ve svém obydlí za účelem ochrany života, zdraví nebo majetku, pokud osoba vstoupí neoprávněně do bytu, anebo zůstává neoprávněně v bytě, a nejde o nutnou obranu. To neplatí, pokud byla jinému úmyslně způsobena smrt“.

Držitelé zbrojních průkazů a potažmo zbraní musí být spolehlivými občany před zákonem a jedná se o řádné občany, kteří žijí řádným občanským životem. Ano, v každé skupině osob může dojít k excesu, ale tomu nelze nikdy stoprocentně zabránit.

Zakládejme branné spolky, sdružujme se v těchto spolcích, mimo jiné spolky a spolková činnost byly nedílnou součástí života většiny obyvatel prvorepublikového Československa a aktivní zapojení určovalo a odráželo jejich společenské postavení. Apelujme aktivně na naše poslance a senátory v oblasti držení zbraní. Odmítejme politikaření politiků na toto téma, přestaňme akceptovat jejich „politickou korektnost“, nazývejme věci pravými jmény!

Politicky korektní je možno být ve společnosti, která neřeší problémy jako migrace a terorismus. Rovněž není možno neslyšet vyhrožování a vzkazy typu „nejste dost silní, nebojíme se vás“ nebo „nevolte Merkelovou“ (pominu politický názor, posuzuji „politickou korektnost“), ale v první řadě je třeba se vždy vrátit k 135 mrtvým, kteří byli zmíněni v úvodu. Braňme naši svobodu, naši zemi, braňme životy naše a našich dětí, prostě hlavně se braňme a mějme názor, vzpomeňme si na T.G.M a jeho „lev je lvem i v kleci, nestane se oslem“. Nenechme ze sebe udělat EU osly. Nehledejme v obraně nic extremistického a radikálního, ale vzpomeňme opět na T.G.M a jeho „člověk bez národa by byl ničím“!

„Demokracie znamená, že každý občan může říct po vzoru francouzského monarchy: "Stát jsem já." Nebo skromněji: "I já jsem stát." T.G.M.

Je 135 životů dost k zamyšlení?