Neberte si to osobně!

Tak nejenže začíná žebrat u stolu, trhat záclony, ale už začíná být i drzá. To je samý: Kabire umíš to taky? Samozřejmě se před ní nesnižuju a ani mě nenapadne to zkoušet, i když je to výzva a tak trochu mi to vrtá hlavou...

Vydrží to třeba i pět minut....

Tady nejenže plazí jazyk, ale ještě si k tomu přihlouple poskakuje.

A na konci dne následuje opět výsměch. A co já na to? Stojím potají před zrcadlem, zkouším se jazykem dotknout špičky nosu a po půl hodině to dobrovolně vzdávám a děsím se příštího dne.

CELÝ PŘÍBĚH, JAK KABIR K AJŠE PŘIŠEL NAJDETE ZDE.