Už z těch filmů blbnu. Když na mě někdo mluví, koukám mu na břicho a čekám, že se tam začnou objevovat titulky. Čtu i španělské titulky pod českými filmy, ačkoliv španělsky vůbec neumím!
Asi se mi začaly vybíjet baterky… Dneska jsem zahlédl zvláštní nápis: Nabíjecí stanice. Budu se muset podívat, co to je, mohlo by se mi to hodit. Býval bych to zjistil hned, ale cesta vedla parkem a tam jsem potkal staré známé!
EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S JŮ A HELE
„Nazdar chlapci, rád vás opět vidím! Jste tu každý rok, co vás vždy přitáhne zpátky?“
J: „Tak hlavně jsou to návštěvníci. Užije se s nimi spousta legrace!“
„Myslíte děti?“
H: „Ne, děti nemyslíme. Víte, my máme stanoviště tady u baru České televize, takže nás chodí nejvíc navštěvovat nejen ti nejmenší, ale i mnozí dospělí, co se zde posilnili. Jakmile nás zahlédnou, klopýtají se s námi fotit. A my se fotíme moc rádi! Jů?“
J: „Je to tak, uzavíráme sázky, jestli tenhle chlapík vydrží stát, než to fotograf cvakne, nebo jestli se dřív cvakne sám. Nebo jestli už tahle slečna měla těch koktejlů dost na to, aby jí nepřišlo divný, že ji při focení držíme za zadek.“
„To je ale hodně originální zábava! Už jste někdy dostali facku?“
H: „No jéje! Ale to víte, přes tu naši srst to není tak hrozný... Horší je, když se z nás někomu zatočí hlava a hodí na nás klenoty. To se z plyše špatně pere...“
J: „...i když na to jsme dost zvyklí od dětí...“
„Rozumím. Inu, kdo si hraje, nezlobí, a zas jeden zajímavý způsob, jak strávit festival! Chcete na závěr vzkázat něco našim čtenářům?“
J: „Ano. ... Kdo to řekne, ty nebo já?“
H: „Řekni to ty.“
J: „Já říkal minule, teď seš na řadě ty.“
H: „Nene, já to přeci říkal před pár minutama těm klukům s Becherovkou!“
J: „Bóže, s tebou je práce... tak spolu?“
H: „Jo, to by šlo.!
J+H: „Kamarádi, máme vás rádi!! ... Tak, a jdem na štamprle. Kabire, jdeš s náma?“
„No jasně!“
No, a tak jsme šli. Uvidím, jestli mě to vzpruží. Jestli ne, zajdu do té nabíjecí stanice.
