Měl jsem žízeň. V lednici jsem našel jenom sirup a takový to oschlý kolečko po láhvi, která tam už pár dní není. Poslední flaška piva stojí prázdná vedle koše a večerka, která má otevřeno 453 dní v roce, dneska zavřela. Nezbylo mi tedy nic jinýho, než si po myším pomoci sám.
Na návod, jak si udělat doma pivo, jsem brejlil asi hodinu. Stále jsem nevěřil, že to není návod na Temelín, ale že mi z toho jednoho dne vyjde něco, čemu budu možná říkat pivo.
Že jsem si nebyl jistý návodem - dobře. Ale já si nebyl jistý ani touhle váhou. Nedal jsem ale na sobě jako vždy nic znát. Vyhrnul jsem si rukávy, které jsem neměl a vrhnul se do vaření.
Odměřil jsem si slad. Jeden mnichovský a jeden plzeňský. Od oka - asi tak půl na půl.
Pak se mi ale kýbl smýknul a šel jsem pod stůl i se sladem.
Tady jedna vzpomínka do alba na šrotování sladu.
Je potřeba si najít hrnec, do kterého se vejdete. Já ho našel. A vám všem lidem přeji hodně štěstí při hledání!
Slad se musí zahřát.
Tomuhle se odborně říká dekokce - první rmut. Já jako amatér jsem vzal, co jsem měl po ruce a rozdělil to na tři dávky.
Tuhle tepelnou úpravu mám ze všeho nejraději. Šup s jedním hrncem do postele a nahřát záda. Důležitý - hlavně neusnout!
Tady jsme u druhého rmutu. Hlavně bacha, abych si nekápnul na kožich.
Připravil jsem si nádoby na scezování a volal o pomoc, protože jsem ten hrnec nemohl unést. Zkuste si někdy unést hrnec, který je větší jak vy. Bych vás rád při tom viděl...
Tomuhle kroku říkají ´´pivaři´´ - vyslazování.
A takhle vypadá chmel. Byl jsem vyděšenej k smrti. Připomnělo mi to takový ty granule, co jsou nasypaný někde v rohu místnosti a po kterých se už nikdy neprobudíte.
Doma jsem jim sehrál trochu divadlo, ale s nikým to ani nehlo, tak jsem narovnal a oprášil chlupy a šel něco zase dělat.
Chopil jsem se vařečky a přesunul se k chmelovaru.
A máme tu jeden nefalšovaný - Whirpool. Fakt se tomu tak říká, proto pozor, neplést si s Jacuzzi.
Tady jsem se pokoušel rozkvašovat mladinu.
A začalo to pořádně bublat...
Připravte se na to, že během vaření piva budete stále pobíhat okolo s metrem, teploměrem, stopkama a budete převádět jednu hodnotu na druhou.
Takhle to vypadá po jednom dni v lednici, kde se to nechá 5-10 dní. Poté se to přetočí do tanků nebo jiných nádob a nechá se to v nich čtvrt roku.
Uplynul čtvrt roku a já si konečně nalil. Ještě jsem ani neodložil flašku a už někdo zvonil. Soused, ten vždycky ví, kdy má přijít...
Kabirova poznámka: Toto neberte jako recept, ale jako obrázky z dovolený. Kdyby to měl být recept a měl být nafocen krok za krokem, tak ještě příští týden ležím u těch všech hrnců a teploměrů.
Udělejte pro mě něco: Až si zase jednou s někým budete připíjet pivem a budete pozvedávat sklenici, nekoukejte tentokrát po servírce a vzpomeňte si na mě. Kolik jsem měl s tím jedním půllitrem práce. Na zdraví!
