Jednoho dne ve dvě hodiny středoevropského času přišla poptávka, abych pro jednu nejmenovanou celosvětovou televizi natočil reklamu. Neváhal jsem ani minutu a i za cenu nulového honoráře jsem na nabídku kývnul. Bohužel nedostala Česká republika vysílací práva, tak vám moji filmovou kariéru zprostředkuju aspoň po fotkách.
SCÉNA PRVNÍ: Kabir přijíždí speciálně upraveným vlakem jedné nejmenované společnosti na jedno nejmenované české nádraží. Z nebe padají kapky deště, fotograf zakleká, máčí si kolena a lamentuje.
SCÉNA DRUHÁ: Hvězda je učesána, přepudrována a fotograf je připraven. V momentě, kdy závěrka foťáku cvakne, tak se nám do obrazu namontuje pantograf. Takže pojedem ještě jednou: kamera, klapka, akce - jedem!
SCÉNA TŘETÍ: Vlak je pryč a vzniká dlouhodobě připravovaný moment, kdy se má divák podrbat na hlavě a zkoumat tu zvláštní žlutou skvrnu, která je umístěna v pravé horní části obrazu. Kabir stále drží úsměv a nepatrně vytáčí oči v sloup.
SCÉNA ČTVRTÁ: Komparzisti zaujali pozice a kamera přeostřuje. Tím pádem není poznat, že se Kabir ráno hřebenu opět jenom vysmál.
SCÉNA PÁTÁ: Hlavní hrdina se vymyká kontrole režiséra a začíná hrát na schovávanou. Fotograf je mezitím Kabirem donucen pikat za nezajištěnou drezínou a celé natáčení nabírá hororový směr. Ozývají se výkřiky. Brzdy skřípou. Načež Kabir vybíhá ze skrýše, nabírá rychlost a zapikává fotografa. Celý štáb vydechuje úlevou. Čekáme až se Kabirovi utiší tep a můžeme opět pokračovat.
SCÉNA ŠESTÁ: Do záběru pomocí nejmodernější technologie montujeme speciální efekt odkoukaný od kolegů z Avataru. Kabirovi umisťujeme na nos výpravčí budovu a nosem mu protahujeme elektrické vedení.
SCÉNA SEDMÁ: Jízdenku neměl nikdo ze štábu natož hlavní hrdina. Byl pátek odpoledne, pršelo a jedno ospalé nádraží se po našem natáčení velice rychle probralo k životu a zajistilo nejen nevěřící pohledy, klepání na čela, ale také chápající úsměvy a dokonce tleskání.
A to je teprve začátek...
