Ano, vážení přátelé, i myš můžou bolet záda. Ačkoliv nehibernuju, jsem po tom několikaměsíčním válení na gauči ztuhlej jak prkno.
Říkal jsem si, že by to chtělo cvičení, ale nějaký nenáročný a přitom účinný. A proto jsem se rozhodl cvičit každý ráno Pozdrav slunci! Kdybyste v tom náhodou chtěli jet se mnou, prima, a jestli na to nejste, pohodlně se opřete do polštářů, kouktejte se, jak se s tím pachtím jak blbec a dodržujte akorát nádech a výdech, ju?
Začínáme: Nádech, stoj spatný. Jestli skrzevá tloušťku stehen nedáte paty k sobě, je to stoj špatný.
Výdech – ruce do prosíku. (Modlíme se, abychom sestavu přežili.)
Nádech, hóóódně dozadu se zakloníme a ruce za hlavu. Jestli vám teď tam vzadu něco křuplo, šup na gauč a zaléčit bůčkem!
Výdech – ruce dáme na podlahu. Kdo to nezvládá, chytne se za lýtka. Kdo to nezvládá, chytne se za kolena. Kdo to nezvládá, chytne se za zadek a zamyslí se nad sebou.
Nádech, sedíme jakoby na startu. Levá noha pod sebou, pravá propnutá dozádu. Bolí.
Výdech – uděláme stříšku s napnutýma rukama a nohama. Zadek je nejvyšší bod, krásně vynikne.
Nádech – lehneme si na zem, pánvičku přitlačíme na podložku, ruce pod hrudníkem, a snažíme se neusnout.
Výdech, vzepřeme se na rukou, pánev zůstává dole, špičky propneme dozadu a funíme jak sentinel.
S nádechem, prokládaným hekáním a klením, se vyhrabeme do stříšky.
S výdechem jdeme do startovní pozice, tentokrát s pravou nohou vepředu. Kdo to zvrtal, vrátí se na začátek a znova! (Hi hi)
Nádech – ruce na zem / lýtka / kolena / zadek...
Výdech – stoj spatný, případně špatný, s křupaným záklonem.
Nádech a ruce na prosíka,
výdech – a právě jsme poděkovali slunci! A děkujeme bohu, že je to za náma.
No a jelikož je mezi lidskou a myší anatomií spousta zásadních rozdílů (například v zubech nebo uších), tady je ještě pro všechny případy instruktáž s lidským jogínem:
Je to prostě takový tam a zpátky, dolů a zas nahoru. Parádní protahovačka -buďte fit, zdravte slunce a užijte si krásné pružné jaro!
(A příště si ukážeme pár cviků na posílení mysli. Vleže.)
