Už z nadpisu je Vám asi jasné, že moje dnešní výtka směrem k motoristům se nebude týkat politiky.
Prakticky denně jsem vystaven provozu nejfrekventovanější českou silnicí - a to Dé jedničkou v úseku 0 - 21 km.
Co mě nepřestává fascinovat je skutečnost, že navzdory předpisům, zvyku a zdravému rozumu se jízdní pruhy zaplňují z leva do prava. Nezřídka je pravý pruh zcela prázdný, zatímco střední a levý jsou přecpány řidiči, kteří jsou všichni nejrychlejší.
Když pominu aviatiky a náklaďáky mnohdy maďarských, ukrajinských a rumunských SPZ, kteří dokáží zablokovat vzájemným napínavým a zdlouhavým soubojem dva až čtyři pruhy ... je nešvar dálničních levičáků a středoproudařů orpavdu tím nejhorším, co se na dálnici děje.
Vpodstatě je úplně jedno, že rozšířili dálnici místy až na čtyři pruhy, protože ty pravé většina řidičů vůbec nezkouší použít.
Klasicky jedete v pravém pruhu, dojedete někoho, kdo jede pomaleji ve středním. Co teď podjet se nesmí. Najedu si tedy za něj, uberu a čekám zda si všimne, zda se dovtípí. Nedovtípí. Počkám tedy na pauzu v nejrychlejším pruhu, předjedu, zařadím se opět až úplně doprava a celou dobu významně blikám ... ještě chvíli významně blikám ... pohledem do zrcátka si mohu zkontrolovat, že zbytečně. Čest několika výjimkám v počtu 1 ks/měsíc.
Ach jo. Dokonce jsem takhle sledoval souboj policejní dodávky s řidičkou středoproudařkou. Policejní Tranzit se jí přilepil na zadek, tedy resp. její Koktávce. Řidička, blond ve středních letech se nenechala rozhodit ani dálkovými světly, ani klaksonem, ani modrým policejním majáčkem a houkačkou. Nakonec ji museli předjet levým pruhem. Co mě ale zklamalo nejvíc, že nenastala žádná další akce. Prostě jeli dál a nechali ji svému stoickému klidu a ledové neprůstřelnosti ...
Ach jo.
