Tak jsme včera večer docestovali se slušným předstihem na Ruzyňské letiště. Odbavení i bezpečnostní kontrola proběhly hladce, dokonce když na paní za přepážkou Sára udělala oči, vzali nás bez fronty k odbavení pro business třídu.
Nudu na terminálu si Sára zpříjemňovala u dětských prolézaček a my zatím čekali, na kterou Gate bude nahlášen náš let. Shodou okolností na D6, právě u dětských prolézeček. Letadlo dorazilo s malým zpožděním ale asi 15 minut před odletem už začali pouštět do letadla. Jako majitelého malého dítěte, či nemocné osoby v jednom jsme do letadla nastoupili jako první spolu s dalšími rodiči malého děcka. Vybrali jsme si řadu 12 nad křídlem hned za nouzovými východy v řadě 10 a 11. Sárinka chtěla k okénku.
Celý let probíhal nádherně, nevím jestli to bylo díky počasí, nebo letadlem, ale Airbus A319 byl ve vzduchu mnohem stabilnější a let byl mnohem hladší, než u Boingů 737, kterými jsem letěl dosud. Cestou jsme dohnali zpoždění a vklidu dosedli na čas na CDG. Kufry měly dorazit za 20 min, tak jsme ještě zařadili WC, zatímco si všichni ostatni vyzvedli kufry, když jsme se vrátili naše 2 kufry přirazili jako jediné :) Vzali jsme si tágo a vyrazili do hotelu. Sárinka v taxíku usnula, což je vzhledem k tomu, jak taxíkaři nejen v Praze jezdí asi lepší.
Na hotelu byla ještě recepční, takže jsme se ubytovali bez problémů. ETAP hotel chtěl platbu předem, což je zajímavost, ale celý hotel je sama o sobě zajímavost ještě větší. Asi bych toto téma přeskočil a pokračoval dalším dnem.
Ráno jsme si střihli snídani a vyrazili na výlet. Prvním cílem byla stanice Metra Porte D'Orleans, což stanice asi 300m od hotelu a konečná linky 4. Můj blbuvzdorný papírek zabral. Prostě jsem ho otiskl o sklo přepážky a nedal prodavači DP šanci prezentovat své cizojazyčné skills. Stali jsme se hrdými vlastníky kartičky, která nás opravňuje až do odletu používat všechny linky metra, RER i autobusů.
Přesto jsme dnešní den vyrazili pěšky. Na plánovanou trasu jsem zadal do navigace cíl Luxemburská zahrada a za 2,3 km jsme byli na místě. Cestou jsme koupili jablíčka k svačině a Sára jedno snědla k sváče. Luxemburská zahrada je krásné místo a stálo by za to posedět nebo popiknikovat, ale my museli dál. V parku je také soška svobody, u které se Sárinka vyfotila.
Z Luxemburské zahrady jsme opět podle Navigace vyrazili nejkratší cestou k perle Paříže, královny všech rozhleden Eiffelovce. Ještě předtím jsme si střihli obídek, od rozverného italského Francouze u stánku jsme si dali takové pro Čechy netypicky velké hot-dogy a jedno velké, zdůrazňuju velké pivo. Z čehož byl úplně našrot a bavil tím ještě dalších 7 zákazníků. Zajímavostí byli vrabčáci a sýkorky, které byly drzé jak lázeňská veverka a neváhali i sednout na stůl.
Fronta na Eiffelovku byla fakt drsná, stejně tak fronty ve všech patrech vzhůru, ale i dolů. Sárinka měla trochu víc cukru, tak byla trochu protivná, ale na sváču jsme dopíchli a brzy se srovnala.
Proti Eiffelovce přes řeku pořádají Frantíci velkou projekční plochu a pouští tam nějaký jihoafrický pohár v kopané, takže to tam podle toho vypadalo, zejména když podle reakcí dopadl nějaký zápas pro majitele alžírských (bo jakých) vlajek příznivě. Nadšení fanoušci domácího týmu začali slavit způsobem, ke kterému bych poznamel, že všudypřítomná policie trestuhodně nekoná. Hned vedle byl Aquaria Paris, kam jsme chtěli zajít, ale raději jsme to obešli přes sousední most. Sárinka si pro změnu hypla, tak jsme dokrmili a šli si odpočinout od procházky na rybičky.
Neděle v Paříži znamená, že všechny normální obchody včetně nákupních center jsou zavřené, takže jsme začali mít problém sehnat vodu k pití. No v Aquariích měli. Sice ne nejlevněji, ale přeci. Poté jsme zařadili Sáře večeři a odtud jsme vyrazili k poslední atrakci - Arc de Triomph - k vítěznému oblouku.
Sára sama statečně vyšlapa všech 284 schodů nahorů a posléze dolů. Učinili jsme poslední pokus sehnat něco k pití a případně sladkého k jídlu a prošli dolů Champs Elysee. Bezúspěšně. Pak už bylo pozdě, tak jsme sedli na metro, po chvilce pochopili, jak se používá lístek u turniketu a celkem vpohodě se v soustavě podzemní dráhy zorientovali. Na přestupní stanici jsme nakoupili vodu aspoň u automatů.
Docestovali jsme na naši stanici a napadla nás spásná myšlenka. Cestou jsme šli kolem benzínky a tam měli i malý shopík, takže jsme nakoupili vodu atd tam. 1,5l lahev za třetinu ceny, než třetinka v centru. :)
No zítra učiníme jako první pokus najít otevřený Carrefour. Na hotelu jsme učinil pokus zakoupit si na pár hodin internet - poslali mě do vedlejšího hotelu :) Tam mi bez problémů prodali login a tak Vám tohle píšu.
Sárince tu sice běží pohádka, ale už chrní jak andílek a Jířa také už spí. Jsme všichni docela ušláplí. Zítra a pozítří mají být přeháňky, tak vymyslíme program. Disneyland necháme na co možná nejjistější den.
Tak zdravíme dom a zítra zkusíme poslat další reportáž.
Foto sobota:Foto neděle: (nepřebrané ... fotila i Sára ... a ne všechno se povedlo)
