Co je to hypoglykémie - co je to hyperglykémie - a jak na ně. Když je glykémie jako na houpačce ...
Klikněte pro první díl příběhu
Klikněte pro druhý díl příběhu
Klikněte pro třetí díl příběhu
Klikněte pro čtvrtý díl příběhu
Klikněte pro pátý díl příběhu
Po návratu z nemocnice, jsme se Sárinkou snažili dodržovat denní režim a množství inzulinu definovaného v nemocnici. Netroufli jsme si sami měnit dávky a zjistili, že Sáry glykémie se pohybuje jako na houpačce. Hypoglykémii střídala hyperglykémie a největší problém byl vysvětlit tomu tříletému stvoření, že musí jíst právě v tuto hodinu a právě toto jídlo. Přeci jen byla zvyklá na jistý druh benevolence a i kvůli předchozímu zdravotnímu stavu, byla zvyklá, že si může občas vybrečet změnu jídelníčku. Jenže to už při kompenzaci cukrovky není tak jednoduché. Zejména nelze jíst když nemá, pokud je cukr v normě. Také nám uvařit patřičný pokrm sestavený se správného množství sacharidů dalo dost zabrat a to jak úsilí, tak času. A když pak jednou dáte inzulin, to děcko to musí sníst ať chce nebo ne a pokud možno dříve, než inzulin způsobí příliš velký pokles glykémie. Bylo to v prvních dnech opravdu náročné.
Udělal bych do příběhu vsuvku a vysvětlil jednu z dalších důležitých věcí, co je to hypoglykémie a hyperglykémie. Už jsme si řekli ve čtvrtém dílu, že normální glykémie (tedy množství glukózy v krvi) se pohybuje mezi 3,5 a 6,4 mmol/l.
Pakliže množství cukru vzroste nad mezní hodnotu, bavíme se o hyperglykémi. U zdravého člověka by to byla hodnota nad 6,4 mmol/l na lačno, u diabetika může být tato hodnota o něco vyšší. Malým dětem s DM1 lékaři tolerují hodnoty do 10 mmol/l, protože se více obávají hypoglykémie a podle výzkumů tato hodnota v tomto věku až tolik neškodí. No každopádně, čísla pod 8 jsou daleko příznivější.
Hyperglykémie jako taková neohrožuje bezprostředně člověka na životě, ale má dlouhodobé negativní dopady. První na ráně jsou ledviny, neboť při vyšší glykémii než je tzv. ledvinový práh (jeho hodnota je individuální, ale je udávaná právě jako 10 mmol/l), začnou ledviny vylučovat glukózu močí. Při dlouhodobé hypergylékii pak může dojít k tzv. diabetické nefropatii, což je vlastně poškození cév v ledvinách, které vede k postupnému vysazení funkce ledvin. V krajním případě pak je nutná transplantace ledvin nebo pravidlená dialýza.
Hyperglykémie má negativní vliv i na ostatní cévy, vlastně všechny cévy, ale mezi další časté komplikace diabetu související s hyperglykémií patří zejména diabetická retinopatie - stejným způsobem se poškodí malé cévy vyživující sítnici oka, vznikají slepá místa, a posléze hrozí oslepnutí, diabetická neuropatie - poškození funkcí autonomních nebo senzorických nervů, diabetická makroangiopatie (poškození velkých cév) a syndrom diabetické nohy (vedoucí v krajním případě až k amputaci). Známým syndromem hyperglykémie je samozřejmě také pomalé hojení případných zranění, taktéž související s vlivem vysoké hladiny glukózy na cévy.
Naopak projevem nedostatku glukózy v krvi říkáme hypoglykémie. Obvykle se tak bavíme o hodnotě nižší než 3,3 mmol/l. Akutním nedostatkem glukózy trpí zejména nervová soustava, tedy mozek, který nedokáže přijímat energii ze žádných náhradních zdrojů. Slabší hypoglykémie bývá provázena určitými syndromy, které jsou nicméně velmi individuální. Může jít o sníženou psychickou výkonost, slabost, bolest hlavy, studený pot, pocit velmi silného hladu, poruchy jemné motoriky, podrážděnost apod. Pokud glykémie klesne ještě výrazněji, hrozí bezvědomí a bez pomoci další osoby hrozí samozřejmě smrt.
Pomocí cizí osoby v případě kóma může být injekce glukagonu přímo do svalu, který velmi rychle způsobí uvolnění glukózy z glykogenu v játrech. Zároveň je třeba zavolat záchrannou službu, která zařadí glukózu intravenózně. Častou chybou nepoučených laiků může být injekce inzulinu - neboť taková osoba může vědět, že dotyčný si píchá inzulin - a takto dobře míněná pomoc může velmi pravděpodobně končit smrtí.
Při déletrvajícím hypoglykemickém komatu může dojít k otoku mozku, případně dalším následkům na nervové soustavě. Stručně řečeno, není příliš dobré upadat do hypoglykemického kómatu příliš často. U pacientů vlastnících řidičské oprávnění hrozí při opakovaných kómatech jeho odebrání na doporučení ošetřujícího lékaře.
U diabetika může dojít k hypoglykémii buďto vyšší dávkou inzulinu než je množství spotřebovaných sacharidů, případně vysoké fyzické zátěže, nebo alkoholem.
Principem léčby DM1, jak jsme si řekli, je udržet glykémii co nejblíže glykémii zdravého člověka. Takže aplikujeme inzulin a snažíme se konzumovat jen patřičné množství sacharidů tomuto inzulinu. Jenomže do hladiny glukózy nám mluví mnoho dalších faktorů. Jednak jsou to látky působící proti inzulinu, jak jsme si řekli je to glukagon, kortizol, adrenalin, růstový hormon a další, ale cukr nám spotřebovává také např. fyzická práce, pohyb apod., naopak vyšší glykémii způsobí například nemoc, horečka apod. Alkohol je zcela zvláštní kapitola a té se budeme věnovat zvlášť.
Takže ve snaze správně kompenzovat diabet se snažíme dávku inzulinu zvolit co nejpřísnější, ale pak může právě hrozit hypoglykémie. Někteří lidé jsou na hypoglykémii citlivý a snadno poznají, že je třeba se najíst, horší je to u tříleté holčičky. Naštěstí Sárinka se za ten třičtvrtě rok své nemoci už naučila poznat, co se děje a z devadesáti procent případů sama hlásí, že má hlad.
Jsou výjimky, když je příliš zabraná do nějaké příjemné činnosti (hra se sourozenci, hra na PC, pohádka v TV) že nehodlá zahlásit. Pak se nám výjimečně stalo, že glykémie poklesla až na hodnotu, u které učebnice uvádí ukázkové kóma, ale Sára zatím naštěstí nejevila žádné příznaky umírání ani omdlívání. První pomocí na hypoglykémii je glukóza, nebo jiný co nejjednodušší cukr, který lze být vpraven co nejrychleji do organismu. Nejdostupnější a nejrychlejší cesta k navýšení glykémie je cukr rozpuštěný v nápoji. Takže přesně ty věci, které diabetik za normálních okolností nemůže, lze použít v těchto případech významné hypoglykémie. Sladké nápoje, džus (pacient DM1 by měl vždy nosit džusík první pomoci sebou), případně lipo, nebo při méně závažné hypoglykémii trocha čokolády, nebo jiné sladkosti. Samozřejmě je třeba to nepřehnat.
Navíc tělo během hypoglykémie aktivuje právě adrenalin, glukagon apod. a snaží se vyndat z jater zásobu glukózy z glykogen, takže se dá následně očekávat naopak hyperglykémie ...
A takové věci se nám děly po návratu z nemocnice, paní doktorka nám hned vysvětlila, jak se věci mají. O tom ale zase až příště.
(pokračování příště, opět v pondělí v 16:35)
