Nevyhasnou

Tátovi... (i když to nikdy nebude číst - doufám) Aby věděl, že mi nikdy nechybělo, co mi nemohl dát... PS: Kdo to bude číst a někoho z mojí rodiny zná (popř do ní patří), tak ať na ten článek prosím neupozorňuje, díky.. :)

chomáček
ušmudlaných úsměvů
pohladím před spaním
a doufám
že je vítr do rána
nerozfouká

zahřívám
plamínky z podvíček
ať navyhasnou
v krabičkách od sirek
zakuklilo se prý
štěstí

jenže vítr zafouká
fotka je pryč
a ráno v krabičkách
v roztrhaných zámotcích
nezbylo nic

čas letět