Včera mi jeden týpek povídá: „Slyšel jsi, co ten Putin mlel za nesmysly, když říkal, že Ukrajinu založil Lenin? Přitom to bylo obráceně – to Kyjevští založili Moskvu.“
Přišlo mi to vtipné. Kyjevští sice opravdu založili Moskvu, ale to neznamená, že ji založili Ukrajinci. Byli to šlechtici Kyjevské Rusi, kteří založili Moskvu. Kam se později přeneslo těžiště ruského národa.
Vzpomněl jsem si na Velkou Moravu. Bez té by sotva bylo České království. Dokonce existují teorie, že vládnoucí rod Velké Moravy, Mojmírovci, byli vlastně Přemyslovci. Nevím, ale vím, že v jednom arabském spisu se jako o hlavním městě Velké Moravy píše o městě Nitře. Je mnoho jiných typů, kde sídlil bájný „Veligrad“, ale jsem si jist, že i kdyby to opravdu byla Nitra, nikdo by z toho nevyvozoval, že Slováci založili České království.
Tak jako České království nezaložili Slováci, a to ani tehdy, pokud hlavní město předchůdkyně Českého království, Velké Moravy, leželo na území dnešního Slovenska, tak ani Ruské impérium nezaložili Ukrajinci, byť jeho první hlavní město leží na území dnešní Ukrajiny.
Říkal tedy Putin opravdu nesmysly, když mluvil o tom, že Ukrajinu jako stát založil V.I. Lenin a hned jí dal do vínku tradiční ruská území? Neříkal.
Dějiny Ukrajiny jsou samozřejmě spletité, ale v podstatě by se daly shrnou takto:
Nejdříve byla Kyjevská Rus. Později, došlo ke vpádu Mongolů, kteří okupovali přes 200 let ruská území zhruba k řece Dněpr. Tím došlo k rozdělení ruského národa. Levý (východní) břeh Dněpru patřil do ruských knížectví pod Mongolskou nadvládou. Lidé z pravého (západního) břehu řeky Dněpr se stali součástí Polsko-Litevského království. Odtud pochází dnešní rozdíly.
Polsko-Litevské království zaniklo, Mongolové zmizeli a po carském Rusku přišel Sovětský svaz. A tehdy Lenin opravdu vytvořil nový státní útvar Ukrajinu, která zahrnovala jak území bývalého Polsko-Litevského království, tak jí věnoval i ono území na východ od Dněpru, které po celé dějiny bylo součástí ruských knížectví a carského Ruska. Stalin potom připojil ještě území, které sebral Rumunsku, Maďarsku a Československu.
Po rozpadu SSSR byla tedy vyhlášená samostatná Ukrajina, která zahrnovala všechna tato území. V roce 1994 bylo podepsáno Budapešťské memorandum, které zaručovalo Ukrajině územní celistvost výměnou za to, že se vzdá jaderných zbraní (což se hodně připomíná), ale také Ukrajinu zavazovalo k neutralitě a národní mnohočetnosti (což se pro změnu už moc nepřipomíná).
Ukrajina byla tedy tvořena národnostmi, jejichž cesty se v minulosti na nějakou dobu rozešly. V praxi to znamenalo příklon západních Ukrajinců k západu a východních Ukrajinců k Rusku. A toto rozdělení se projevovalo v každých volbách, kdy jednou zvítězil pro-západní Juščenko, aby ho po dalších volbách vystřídal pro-východní Janukovič ze Strany regionů. Ukrajina byla chudá a zkorumpovaná za vlád obou dvou, ale lidé nějak žili, částečně také díky tomu, že plyn odebírali od Rusů za zásadně zvýhodněné ceny.
Potom ale přišel Majdan. Občané západní části se rozhodli, že jen oni budou rozhodovat o dalším osudu této mnohonárodní země. Strana regionů byla zakázána, stejně jako všechny strany, které by měli v programu orientaci na Rusko.
Zkouším si tuto situaci přenést do našich podmínek. Kdyby například federální vláda v roce 1991 zakázala Mečiarovo HZDS, Slovenskou národní stranu a podobně. To by bylo! To by se snad Slováci odtrhli! Počkat! Oni se vlastně odtrhli i bez toho! No vida, co tedy čekat od východních Ukrajinců?
Čili na Ukrajině začala být absolutně ignorována vůle a přání celé jedné významné části společnosti. Ukrajina si nárokovala nárok na územní celistvost, ale o celku měli od nynějška rozhodovat pouze občané ze západních regionů. Ti, co tomuto vývoji vzdorují, jsou nemilosrdně perzekuováni. Ukrajina se také rozhodla odhodit pryč závazek neutrality, akceptovat na svém území zahraniční základny a dokonce usilovat o vstup do NATO.
A to už je ten známý příběh z posledních dnů a týdnů. Rusko se rozhodlo že raději ponese všechny náklady sankcí které přijdou, ale neakceptuje riziko útočných střel tak blízko, že jejich dolet do Moskvy činí 7 minut.
Nyní tedy přistoupilo k akci. Pokud jim vyjde podle záměrů, nedojde k plnohodnotné válce. Na Ukrajině dojde k výměně režimu. Nebudou na něm základny NATO. Ruskojazyčné obyvatelstvo bude mít svůj podíl na moci jako před rokem 2014.
Alternativou je rozdělení Ukrajiny na linii onoho historického štěpu, tedy zhruba podél řeky Dněpr. Národy s historií společnou s Ruskem se vydají buď cestou připojení k Rusku, nebo cestou existence Rusku nakloněných republik. Západní část si dál bude plnit svůj sen o členství v Evropské Unii a NATO. Obávám se ale, že v tomto případě se velice brzy objeví separatistické tendence regionů, které do Polsko-Litevského království nikdy nepatřily, protože byly součástí Rumunska, nebo Maďarska. Myslím si, že pokud se Ukrajina rozdělí ve dví, bude se západní část drobit dál a na tomto území se budou opět překreslovat mapy. Něco nejspíš spolkne i nový středoevropský hegemon Polsko a ze zbytku vzniknou nějaké republiky ovládané místními oligarchy.
Taková je situace.
Já jsem rád že Ukrajina nebude v NATO. Článek 55 zavazuje členské země angažovat se, pokud je jiná členská země napadena. Ukrajina otevřeně deklaruje úmysl, vzít si zpět Krym. Pokud by vstoupila na Krym jako členská země NATO a dostala se tak do konfliktu s Ruskem, byla by ve válce s Ruskem také Česká republika. K tomu tedy už nyní nedojde.
Jinak pro nás současná situace v podstatě neznamená nic, kromě toho, že se nejspíš snahami o potrestání Ruska zase střelíme do vlastní nohy. Bude nám zima. Ale zase bude dostatek dělníků a řemeslníků. A covid zmizí z televizních obrazovek.
