Válka přijde opět z německé půdy

Znáte to, někdy se tolik snažíme se něčemu vyhnout, nějaké chybě z minulosti, že si ani nevšimneme, jak jsme se dostali do opačného extrému. A najednou jsme ve stejném, ne-li větším průšvihu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Němci. Mám je rád. Je to schopný národ tvořený schopnými lidmi. Kdyby si dal někdo tu práci, zjistil by nejspíš, že velké procento objevů a vynálezů je na světě díky nim. Včetně toho slavného Amerického vesmírného programu. Který teď nějak usnul. (nedošli Američanům Němci?)

Někdo říká, že všichni pořádní Němci zařvali u Stalingradu – tohle že jsou potomci vojenských „vyhýbačů“ a „kriplů“. No nevím, to říká určitě někdo, kdo je prostě nemá rád…

To já si naopak myslím, že Němci jsou pořád Němci. V dobrém i zlém. Protože co je nejsilnější stránkou Němců, je součastně i jejich největší slabinou.

Mluvím o jejich poslušnosti. Ta, spolu se schopností jít v jednom šiku za nějakým vytýčeným cílem, je jistě prospěšná pro vytvoření úspěšného státu, funkční a efektivní ekonomiky. Německo úspěšné je a věřím, že i díky těmto vlastnostem, Německo roste v době, kdy se zbytek Evropy potácí v potížích na hraně recese.

Tatáž poslušnost je ale i jejich velkou slabinou. Jsou vždy připraveni následovat své leadery. Bez ohledu na to, kam je vedou. Táhnou za nimi jako krysy za zvukem píšťaly. Přímo k propasti.

Lhostejno jestli je to pán s knírkem, nebo paní s mikádem. Vždy důvěřují. Autorita jim řekne co je správné a oni poslechnou. Samozřejmě že ne všichni, ale dost výrazná většina, aby byl nabraný kurz nezvratitelný.

Adolf Hitler přivedl Němce do katastrofy. A po válce, když se generace mladých ptala svých rodičů, jak to jen mohli dopustit, tak se jim dostalo odpovědi: „My jsme mysleli, že je to správné, že děláme dobře“. Až se bude příští generace ptát dnešních třicátníků, čtyřicátníků, padesátníků, jak mohli dovolit, aby se ta prosperující země změnila v evropský Libanon, budou nejspíš odpovídat: „Oni nám řekli, že je to správné. Ukázali nám fotku utopeného chlapečka, apelovali na naše lidství“.

Jaká bude asi odpověď dětí, až tohle uslyší? Protočí pouze panenky, nebo padnou ostřejší slova? „To jste byli úplně blbí? Neuměli jste si odvodit, co bude následovat? Nedokázali jste se poučit z minulosti?“, „Nó, to my jsme právě chtěli, poučit se z minulosti!“, odpoví rodiče: „Když ten Hitler byl rasista a nacionalista, tak my se snažili, myslet přesně obráceně. A na svojí etnicitu, národnost, a kulturu prostě zapomenout. Opravdu jsme se moc snažili být správní občané. Se šeříky jsme vítali imigranty když dorazili do Mnichova. Jinak to ani nešlo, to by bylo „fujky, fujky“.

Ale dost už mého „tvůrčího psaní“… Fakt je ten, že Němci jsou zpět. Opět silní, opět mají spoustu dobrých úmyslů, které (slovy Martina Schulze, místopředsedy Europarlamentu), bude třeba prosadit třeba silou.

Opravdu! Takto se odkopal tento vrcholný Německý a Evropský politik, když hovořil o neochotě východoevropských zemí zapojit se do onoho sociálně-inženýrského projektu s importem mas imigrantů. „Ano, v případě nutnosti toto musí být vynucené silou.“, řekl.  „V jistém okamžiku je třeba říct dost, zabojovat a je třeba říci, že v případě nutnosti dosáhneme svého cíle bojem  proti jiným…“

Jak říkám, Německo je zpět. Teprve nyní jsem pochopil slova bývalého Francouzského prezidenta Francoise Mitterranda, pronesená v době, kdy se vyjednávalo znovusjednocení Německa: „Mám Německo tak rád, že bych si přál, aby zůstala Německa dvě“.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------