Tajný rozhovor Tomáše Halíka a Petra Piťhy

K rozhovoru došlo v roce 1978 v soukromé pracovně pátera Petra Piťhy, která byla tehdy odposlouchávána STB. Z této nahrávky vznikl následující přepis.

Petr Piťha: “Pojď dál Tomáši, pojď dál”.

Tomáš Halík ve dveřích: ”Dobrý den otče, chtěl jste abych přišel …”

Petr Piťha kyne rukou: ”Ano, ano, ale posaď se přece. Trochu vína? ”

Tomáš Halík: ”É, ano, děkuji.”

Petr Piťha nalil víno do dvou pohárů usadil se, složil prsty do pyramidy a řekl: ”Při tvém svěcení jsi Tomáši složil určitou přísahu. Máš v plánu ji naplnit?”

Tomáš Halík: ”Ovšem otče, jsem připraven na cokoli co je třeba učinit k větší slávě našeho pána.”

Petr Piťha: ”Ale jak Tomáši? Asi víš že tady u nás, si jako ilegál nezafarářuješ. Ještě dlouho ne. Co chceš tedy dělat?”

Tomáš Halík poposedl: ”Já nevím, snažím se, pořádáme bytové přednášky a duchovní cvičení, … vidím se nejvíce jako pastýře. Myslím, že svým řečnickým uměním mohu získat mnoho duší.”

Petr Piťha vstal od stolu, odhrnul záclonu a nepřítomně přitakal: ”Ano ano, to je jistě záslužné.” Potom se na Tomáše otočil a řekl: ”Já bych pro tvé nadání viděl ale jiné využití. Vyžadovalo by to od tebe ale jistou oběť.”

Tomáš Halík vzrušeně: ”Ale já jsem připraven nést jakýkoli kříž, co máte na mysli otče?”

Petr Piťha se pousmál: ”Vím že jsi horlivý, ale nespěchej. Jistě znáš Jidášovo evangelium.”

Tomáš Halík udiveně: ”Chcete mluvit o apokryfech? Proč? Ano, jistě že znám.”

Petr Piťha: ”Potom víš, že podle něj uzavřel náš pán Ježíš Kristus dohodu s Jidášem Iškariotským.”

Tomáš Halík: ”Ano, vím, co má ale nekanonizovaný příběh společného s…”

Petr Piťha zvýšil hlas: ”Nepřerušuj mě Tomáši. Ehm tedy. Ježíš požádal Jidáše, aby se dobrovolně stal symbolem zrady a podlosti a nejproklínanější osobou historie. A Jidáš souhlasil. Obětoval se. Bez této spolupráce můj milý Tomáši, by Ježíšův příběh nebyl celistvý. Bylo by to jen jedno z mnoha ukřižování provedených Římany.”

Petr Piťha se podíval na Tomáš Halíka a aby předešel přerušení dodal: ”Ano ano, já vím že tak se to nestalo. Použil jsem tuto verzi příběhu jako ilustraci toho co mám na mysli. Věříš Tomáši, že bez Boží vůle nespadne ani list ze stromu? ”

Tomáš Halík stočil oči nahoru, jakoby do nitra lebky, jak činil vždy když přemýšlel: ”Mhmm, samozřejmě, … Schopenhauerova teze o světě jako vůli a představě je podivuhodně výstižná, obzvláště uvažujeme-li o Boží vůli a předst..”

Petr Piťha pobaveně: ”Áno, vím že to znáš, že rozumíš. Však právě proto se obracíme na tebe.”

Tomáš Halík zaraženě: ”Obracíme?”

Petr Piťha se opět posadil za stůl a uhladil ubrus: ”Ano. Nehovořím zde jen za sebe. Jak víš i církev svatá má svoje tajemství. A již dva tisíce let musí bojovat o svoji existenci.” Petr Piťha se odmlčel a po chvilce pokračoval: ”Tedy, ať už Jidáš Iškariotský plnil Ježíšovy pokyny nebo to byl arcizlosyn v každém případě spolupracoval na Božím plánu. Zlo muselo být vpuštěno do světa, aby dobro mohlo triumfovat.”

Tomáš Halík: ”Hmmhm.”

Petr Piťha: ”My jako služebníci Boží se neustále snažíme zjistit pravou Boží vůli a naplnit ji k jeho větší slávě a naší spáse. Žijeme ve složité době, ale zdaleka ne tak složité, jako bude doba příští. Věř mi Tomáši, jestli naše matka církev něco umí, pak číst dějiny. Máme staletí zkušeností. A nyní se domníváme, že opět přišla chvíle, kdy je třeba užít hadí lstivosti, abychom naši víru zachránili pro ty co přijdou po nás.”

Tomáš Halík pokyvujíc: ”Ano otče, já rozumím. Lidé jsou příliš hloupí, než aby bylo možné jim předložit věci tak jak jsou. Bez lsti se to někdy neobejde. Samozřejmě že cílem musí být větší dobro. Účel světí prostředky jak víme a ..”

Petr Piťha: ”Ano, ano, vidím že jsme tě vybrali dobře pro tento úkol.”

Tomáš Halík: ”Ale jaký..?..”

Petr Piťha káravě:  ”Jsi netrpělivý. Budiž. Chceme aby ses tak jako Jidáš Iškariotský stal nepřítelem lidu. Víš že jsem tě vždy káral za tvé sklony k pýše a aroganci..”

Tomáš Halík: ”A já to vždy přijímal a snažil jsem se…”

Petr Piťha: ”Vím. Nuž, pojďme si osedlat toho ďábelského oře který tě pohání. Nebojuj s ním více. Dej mu prostor. Staneš se symbolem té tváře církve, kterou se nám budou snažit vnutit ti co nás chtějí ochromit. Staneš se tím, kdo káže vodu a pije víno. Staneš se tím, jehož tón řeči bude medový, slova však budou skrývat jed. Naši nepřátelé tě budou milovat a oslavovat, národ tě však brzy zatratí. Budeš viditelnou karikaturou toho, co by se z nás mohlo stát, pokud bychom na to neposvítili jasným světlem pravdy. Dokážeš to?”

Tomáš Halík je zticha. Po chvíli začne pokyvovat hlavou a jakoby pro sebe řekne: ”Dokážu.”

Petr Piťha vstává, obchází stůl: ”Nuže jdi v pokoji. Pracuj pomalu a pamatuj, že od nynějška se k tobě všichni budou chovat tak, jakoby toto vše byla pravda. Musí to tak být. Musí se to stát pravdou.” Petr Piťha bere Halíka za ramena a zvedá ho ze židle: “Pracovat musíš začít již dnes. Musíme jednat, plánovat a myslet v dlouhodobém měřítku. Dekád, ba ještě delším. Tak jako naši nepřátelé.”

Tomáš Halík: ”Chápu”. Obejme pátera Piťhu a odchází. Ve dveřích se ještě otočí: “A nebojte se otče, už teď mám pár nápadů jak se dostat na výsluní. Církev se otřese v základech, ale vyjde z toho silnější.”

Dveře se zavřely. Páter Petr Piťha jde zpět ke svému místu, pomalu si sedne a s úlevou vydechne. Chvíli jen tak sedí, nepřítomně se dívá před sebe a pro sebe si zamumlá: "Tak záporáka bychom měli." Potom se do jeho očí vrátí život a on natáhne ruku po svém diáři. Otevře ho a nalistuje čtvrtou stranu, písmeno “D“. ”Tady to máme, Dominik Duka”. Zvedne telefon.

---------------------------------------------------------------------------------------------

---------------------------------------------------------------------------------------------

Příběh je fikce

---------------------------------------------------------------------------------------------