Že vás ústa, přes která vás žádný sedlák z roku 48 nepraštil, nebolí. Fujtajksl.

A proč by měli? Mám respekt jak před těmi z roku 48, tak před těmi současnými. Na rozdíl od těch, kteří stavějí na piedestal ty co dávno odešli, ale vůči těm žijícím mají pouze pohrdání.

Skvělý článek, jako příklad celých aktivistických familií bych chtěl uvést rodinu současného předsedy ústavního soudu. Rodina Rychetských - bolševická pražská rodina. Matka dělala u Gottwalda a nedoporučovala mu milosti v případě trestů smrti v 50. tých letech. Synáček trpěl na právnické fakultě a jako právník bytového družstva v 60.tých až 80.tých letech. Po převratu je z něho disident. Praha byla oproti nám venkovským balíkům vždy "pokroková", na druhé straně se zde tyto klany navzájem respektovaly, ať stály na kterékoliv straně: Pithartové, Havlové, Dienstbierové, Rychetští, Kocábové....

Pane, když nevíte, jak se Rychetský dokázal slušně chovat za komoušského režimu, neměl byste jej hodnotit.

Kdyz tady argumentujete sedlaky, nemichejte jabka s hruskama. Pak se stane, ze placate nesmysly.

Však to uveďte na pravou míru, rád si to poslechnu..

Ne se vším musíme souhlasit, ale co se týče venkova a p.Pitharta,tam jsem pro

Především se divím, kde se v Petru Pithartovi, bývalém členu KSČ, který tam navíc vstoupil v dobách, kdy nebyl ani náznak nějakých snah o reformy, bere ta drzost kázat o škodlivosti roku 1948.

Já jsem například za současného prezidenta volil Miloše Zemana. Za tím názorem si buď až do smrti budu stát, nebo ho změním, ale v tom případě bych v sobě nenašel tu troufalost, abych veřejně vyhlašoval, jak byl ten český národ v tom roce 2018 hloupý, že ho zvolil.

Bral bych to tak, že byl jsem tehdy hloupý, mohu svou hloupost přehodnotit, ale nemám právo kázat rozumy těm, kteří v tom roce 2018 byli chytřejší než já.

Jestliže změním názor a jestliže se někdy začnu domnívat, že Drahoš by byla lepší volba než Zeman (nemyslím si, že bych ten názor někdy změnil, ale píši slovo "jestliže"), budu při zpětném pohledu na rok 2018 tuhle kritiku volby národa vždy spojovat se sebekritikou, jako nebožtík náš soused pan Blažek, též bývalý člen KSČ, po roce 1968 vyhozený, vždy při hovorech o politice u letního táboráku na kraji vesnice kritiku komunismu spojoval i se sebekritikou a nikdy nezapomněl přidat, že "byl jsem taky jeden z těch blbců, co tomu věřili".

Prostě vystupovat veřejně s kritikou roku 1948 a kázat to i lidem, kteří v KSČ nikdy nebyli, to je od bývalého komunisty troufalost.

Petr Pithart nikdy nepopíral, že pochází z prominentní komunistické rodiny, jeho otec patřil předválečným členům strany. Do KSČ vstoupil v roce 1960, jako devatenáctiletý.Tedy tři roky před tím, než ÚV KSČ nechal na jaře 1963 vypracovat takzvané "Sdělení o porušování stranických zásad a socialistické zákonnosti v období kultu osobnosti", které bylo předčítáno vybraným funkcionářům za zavřenými dveřmi na plenárních zasedáních KSČ. Teprve v roce 1968 se o tomto období mohlo otevřeně mluvit i ve sdělovacích prostředcích.

Sdělení přiznávalo, že lidé, odsouzení v procesech, byli naprosto nevinní, že jejich výpovědi byly vynuceny nezákonnými prostředky, že se při jejich výsleších používalo nejrůznějšího surového nátlaku, drog, fyzického i duševního mučení.

Pithart po absolvování práv na UK se dostal do týmu reformních komunistů, jako byl např. Zdeněk Mlynář. Své členství v KSČ Pithart sám ukončil v září 1968; členem KSČ byl osm let.

Miloš Zeman vstoupil do KSČ jako čtyřiadvacetiletý v roce 1968, čili v roce, kdy Pithart stranu dobrovolně opustil. Při Zemanově sečtělosti je velmi pravděpodobné, že o zločinech páchaných v 50. letech věděl. Na rozdíl od Pitharta Zeman v době normalizace nijak perzekvován komunistickým režimem nebyl.