Nepřirozeně levný plyn Tomáše Sedláčka

Až dosud se zdálo, že všechny ty nepříjemnosti s plynem a elektřinou jsou nepříjemným a hlavně nechtěným důsledkem buď vnějších okolností, nebo, chcete-li,  nekompetence a špatných rozhodnutí. (každý si zvolí tu možnost, která odpovídá jeho politickému přesvědčení.) V obou případech jde však o stav nechtěný, o stav, který se budeme snažit změnit hned, jak to okolnosti umožní.

Po shlédnutí vystoupení ekonoma Tomáše Sedláčka u Václava Moravce si však už nejsem jist, jestli ztížené podmínky a snížená životní úroveň je opravdu cosi nežádoucího. Alespoň pro některé. Minimálně Tomáš Sedláček nepovažuje stav do kterého se právě dostáváme vůbec za nežádoucí, ba naopak, vítá ho a rád by, aby se stal normou.

V pořadu u Václava Moravce vzpomíná na své mládí v cizině, jak se tam vytápěla pouze jedna místnost, jak všichni čekali hodiny v rukavicích a ve svetrech až bude místnost vytopená, a jak to bylo prostě fajn. Kdosi ve studiu mu skočí do řeči a zeptá se: „A to chceme?“, načež Sedláček bez zaváhání odpovídá: „A to chceme! Já to chci! Já chci aby teplo mělo tu cenu jakou má mít, ne tu nepřirozeně levnou cenu plynu z Ruska!“ Moravec mu odpovídá: „Ale většina lidí tohle nechce“, na což Sedláček, podle mě zcela nesmyslně, odvětí, že on by si zase přál nekonečné kopce vanilkové zmrzliny.

Potom pokračuje: „22 stupňů v každém pokoji je luxus, který nikde jinde v Evropě není.“ A fantazíruje dál: „Cena energií musí být vyšší a bude vyšší. Já bych byl nejraději, kdyby se ten Ruský plyn vypnul úplně. Pak by přišlo to co my Češi umíme. Revoluce. Kdyby se ze dne na den vyply kohoutky, tak do roku tady máme hotovou ekonomiku a se vším si poradíme. Solárama a podobně.“  

Současné dění sleduji celkem bez emocí, ale toto vystoupení mi po dlouhé době opravdu hnulo žlučí. Říkám si co si to ten člověk vůbec dovoluje? Za koho mluví? Kdo je, aby určoval teplotu na kterou si mají lidé topit? A soláry? Těmi chce vážně utáhnout průmysl? Ale i věcně: Co myslí nepřirozeně levným plynem? Je snad cena plynu z Ruska dumpingová? Vzhledem k tomu že nás léta bombardují tvrzením, že Rusko je zaostalá země, která nic nevyrábí, pouze těží z prodeje plynu a ropy, tak to evidentně dumpingové ceny nejsou, když zisky z prodeje dokáží udržet v chodu zemi jako je Rusko. Plyn tedy evidentně není nepřirozeně levný, je prostě levný. A co to znamená že je levný? Pouze to, že je konkurenceschopnější. Rusové ho jsou prostě schopni vyprodukovat a dopravit na místo určení levněji než jejich konkurence. Ale to je trh pane Sedláčku. Není na něm nic nepřirozeného. To je ten tržní princip který jste nám v roce 89 prodávali. Když jste nám slibovali, že pokud bude nějaká česká firma schopna něco vyrobit levněji než firma jiná, tak přebere trh té dražší firmy a firma, stát, i lidé budou bohatnout. Neřekli jste nám tehdy, že ČEZem levně vyprodukovaná cena elektřiny zemi ani lidem nepřinese nic, ani to, že levný plyn z Ruska bude nepřirozeně levný a proto musíme platit za přirozeně drahý.

Celé generace pracovaly, aby se zvyšovala životní úroveň. A ona se zvyšovala. Kontinuálně, stále, napříč režimy. Ale nám tempo zvyšování životní úrovně nestačilo, chtěli jsme tempo německé. A tak jsme, pod vlivem slibu že nám to bude umožněno, změnili režim. A ejhle, nejen že jsme nedosáhli německého tempa zvyšování životní úrovně, ale v některých parametrech (bydlení) se začala životní úroveň snižovat pod předlistopadové hodnoty. Má se nyní snižovat na úroveň před sto lety?

Já rozumím tomu, že jsme se stali kapánek rozežranými. Rozuměl bych korekci spotřebního chování a návratu ke stavu, kdy se spotřební zboží vyrábělo tak, aby vydrželo a jeho trvanlivost a nerozbitnost byla jedním z hlavních parametrů podle kterého se hodnotila kvalita značky. Překvapivě, nezdá se, že bychom se vydávali touto cestou. Ona by nesvědčila byznysu. Takže naopak, spotřební šílenství je stále podporováno a provokováno. A trvalá udržitelnost, ochrana planety, boj s Ruskem - příslušný ideál si dosaďte sami – té máme zřejmě dosáhnout snížením životní úrovně na takovou, jakou byla někdy na počátku minulého století, kdy si lidé v krcálcích pavlačových domů, zatápěli v  uhlových kamínkách okolo kterých se shlukovali.

Bude potom Tomáš Sedláček spokojen? Nebo přijde na to, že mít celý den plné břicho je také nepřirozené, že to nikde kromě Evropy není, že přirozené je mít celý den hlad a jen jednou za den se nasytit? Nebo jednou za dva dny?

Já samozřejmě nevím, jestli je Sedláčkův názor ojedinělý, nebo je v určitých kruzích převládající a pan Sedláček se jen takříkajíc prokecnul ve své snaze být zajímavý. Každopádně vystoupení Anny Šabatové v jiném pořadu, kde se vyjadřuje v podobném duchu k automobilismu, naznačuje, že v určitých vrstvách jde o postoje běžné. Nemohu si pomoct, vynadejte mi do konspirátorů, ale přesně tyhle názory jsou v duchu Velkého resetu Klause Schwaba. Odindustrializace, zbídačení, „nebudete vlastnit nic a budete šťastní“. (Platí samozřejmě pouze pro plebs)

Honba za neustále rostoucí životní úrovní je špatná i v mých očích. Žádný strom neroste do nebe a představa že se musí neustále zvyšovat míra našeho blahobytu je iluzorní, nesmyslná, nerealizovatelná a dokonce i kontraproduktivní ve smyslu hledání lidského štěstí. Ale základní potřeby jako jsou bydlení, teplo, voda, jídlo, energie, … to jsou mety za jejichž dosažení patří našim předkům dík a já si fakt myslím, že bychom si je měli udržet. A neposlouchat věrozvěsty spásy skrze bídu.