Mediální dezinformace versus realita – jak se bránit

Téma sobotní demonstrace zde bylo již propráno ze všech stran. Přesto si přisadím a podělím se o svoji zkušenost a snad i o nový úhel pohledu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V sobotu jsem byl omrknout nejprve demonstraci Tomia Okamury na dolním konci Václavského náměstí. Šel jsem tam se záměrem porovnat počty účastníků demonstrací Okamury a Konvičky. Očekával jsem, že to bude tak na stejno, ale spletl jsem se. Na Můstku to bylo poměrně slabé, rozhodně slabší, než předchozí demonstrace, kterou Okamura pořádal naposledy.

Odtud jsem se tedy vydal na demonstraci na Hradčanském náměstí, pořádanou subjekty „Blok proti Islámu“ a „Úsvit – národní koalice“. V metru někdo zahlásil, že některé přístupové cesty jsou uzavřené, tak jsme jeli až na Hradčanské náměstí a odtud, poměrně krkolomně okolo několik uzavírek, jsme se dostali až na místo.

Hradčanské náměstí bylo téměř plné a lidé stále přicházeli, až se zaplnilo kompletně. To lze vidět na fotkách i videích a já v té souvislosti považuji opravdu za drzost informaci českých médií o třech tisícovkách účastníků. Já počet na místě odhadl na patnáct tisíc. Jsem si vědom, že odhad je ošemetná věc, takže jsem se vůbec nemusel strefit, přesto se domnívám, že méně než dvanáct tisíc lidí tam opravdu nebylo.

A to se z podia opakovaně ozývala informace o tom, že další stovky lidí se na demonstraci nemohou dostat, protože cesta od stanice metra Malostranská, je blokována Antifou.

V té souvislosti mi přijde zajímavý údaj o tom, jaké všechny ulice si na daný den zamluvil Jan Cemper (viz obrázek). Je vůbec možné zablokovat polovinu Prahy jedním člověkem? Pokud ano, pak je zákon špatný, protože je evidentní, že takový člověk nebude ve všech těchto lokalitách pořádat nějakou demonstraci, ale bude se snažit blokovat demonstraci někomu jinému. Tedy bude se snažit bránit naplnění ústavně zaručeného práva shromažďovacího.

Každopádně akce proběhla a já mohu říci, že to byla jedna z nejpočetnějších a nejlépe zorganizovaných demonstrací, jaké jsem po listopadu viděl. Dále mohu konstatovat, že každá další demonstrace pořádaná Blokem proti Islámu, je větší než ta předešlá. A to jsou fakta, ze kterých má kdosi strach a snaží se trend zvrátit. A mohou to udělat, uvědomme si, že kdyby demonstrace po 17. listopadu 1989 nebyly připuštěny do sdělovacích prostředků, žádná revoluce by se tehdy nekonala. Nikdo by nevěděl, že se kdesi na Albertově v Praze, něco děje. Pravda – dnes mají úlohu ztíženou existencí mobilů a internetu. Přesto je televize pro mnohé, stále ještě hlavním zdrojem informací.

A tak zkreslují, tvarují, manipulují:

Mediální realita:

Před pár dny byl pobodaný muslim-aktivista.

Realita:

Na anarcho-demonstraci 6. února je již přítomen a aktivní. Halelůja!

Mediální realita:

V Praze proběhly zhruba stejně silné demonstrace odpůrců imigrace a zastánců imigrace. Odpůrci byli neonacisté.

Realita:

Odpůrců imigrace bylo výrazně více (a to jsme v Praze !!). A byli to běžní občané.

Mediální realita:

Neonacisté útočí na bojovníky proti xenofobii.

Realita:

10 maskovaných mužů útočí na skupinu anarchistů. (Politické názory maskovaných mužů neznáme. Ne, každý kdo nemá rád Antifu je neonacista. Znám paní, co byla aktivní členkou svazu protifašistických bojovníků a nikomu z Antify by ruku rozhodně nepodala)

Mediální realita:

Dlažební kostka…

Realita:

Plyšová kostka…

Mediální realita:

Muž v hnědé bundě není policista.

Realita:

Muž v hnědé bundě je známý kriminalista a nyní i hrdina.

Mediální realita:

„Neonacisté“ přišli spontánně odkudsi.

Realita:

Muži se zakrytým obličejem vyšli z budovy patřící ministerstvu vnitra.

Mediální realita:

„Neonacisté“ naházeli zápalné lahve do centra humanitární organizace.

Realita:

Kdosi zapálil squat světlicemi.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Takže realita:

Minimálně 12.000 lidí, pokojně demonstruje na Hradčanském náměstí. Vše je v poklidu, všude pořádek, nikde jediný exces. Lidé vyjadřující svůj názor na věc jejich bytostného zájmu. Běžní lidé. Pro média ovšem nezajímavé.

Mediální realita a její otazníky:

Asi 2 % času který byl věnovaný tématu sobotních demonstrací bylo věnováno hlavní demonstraci. Počty účastníků tradičně silně podhodnoceny. Naopak většinu času zpravodajského vstupu bylo věnováno potyčce cca deseti maskovaných mužů s anarchisty a nočnímu „žhářskému“ útoku na squat. Cíl? Propojit výtržnosti s demonstrací, diskreditovat opozici.

Ačkoliv je poměrně snadné lži a manipulace odhalit, záměr je naplněn, dopad na veřejné mínění je účinný. Sám jsem druhý den mluvil s jedním starším člověkem, který je silně protiimigrační, který mi mi ovšem nasupeně oznámil, že Konvičku tedy volit nebude, protože ten dělal v Praze ten bugr. Tento muž viděl cosi v televizi, internet nemá a rozhodně se k němu dodatečná odhalení nedostanou.

Prvotní dojem byl vyvolán a zapůsobil na první signální. Diskreditace pořadatele hlavní demonstrace, který s excesy (ať už reálnými, nebo uměle vytvořenými) neměl nic společného, se podařila.

Takže jakkoli se můžeme smát amatérismu některých provokací, oni se mohou smát také. Nám. Je jedno, že si nějakých 10 procent obyvatel, na facebůčkách poví, jak věci opravdu byly a jak nebyly. Mediální fake-realitou chtěli zapůsobit na „mlčící většinu“ a to se jim podařilo.

Je třeba se bránit, poučit se. Ale jak? Myslím si, že by nebylo od věci, na příští větší akci, pozvat televizi Russia Today. Prostě médium dostatečně velké a významné na to, aby to co zveřejní, bylo možné přejít mlčením. Pokud by například Russia Today přinesla informaci, že se zůčastnilo 15.000 lidí a Česká televize že to byly 3.000, byla by touto diskrepancí nucena svůj údaj obhájit. A to by neměla jednoduché.

Příznivci Bloku proti Islámu jsou v otázce Ruska polarizováni, stejně jako zbytek společnosti, zapojení Ruské televize by tedy bylo pravděpodobně kontroverzní. Bohužel, domnívám se, že jiné cesty než nabořit monopol cinknutých českých médií, nebude. I když je to závěr smutný.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------