Před dvěma dny proběhla médii zpráva z Belgie, prodchnuta optimizmem: „Zasadili jsme Islámskému státu drtivý úder, chytli jsme Salaha Abdeslama, jednoho z pařížských atentátníků, který byl čtyři měsíce na útěku.“
Belgický ministr se dokonce vyjádřil ve smyslu, že Salah měl rozpracovanou nějakou akcičku, kterou chtěl brzo „odstartovat“. Ještě že mu v tom statečné belgické bezpečnostní síly zabránily včas!
Co se, se Salahem, po zatčení asi dělo? A co se mělo dít?
Pokud vyšlo na jevo, že měl něco v plánu, měl být dokonale „vytěžen“ a den po zatčení měly bezpečnostní složky vědět všechno, co věděl on sám. Kdyby se tak stalo, mohli si jít atentátníky rovnou vyzvednout a dnes by byla v novinách jen třířádková zpráva o tom, že v Belgii předešli jakémusi plánovanému a hypotetickému útoku. Ale znáte to, jistě i v Belgii mají nějakou tu Aničku Šabatovou, která nejspíš již po hodinovém výslechu zasáhla ve prospěch lidských práv obžalovaného.
A tak dostal Coca-colu a burgra a šel se vyspat. Má přece svoje práva. A pár hodin na to umřelo 34 lidí a kdo ví kolika se zmrzačením změnil život.
Jestli tohle není selhání, tak nevím co je. Chycený atentátník s největší pravděpodobností o útocích věděl, pokud se přímo nepodílel na jejich plánování. Pokud si takové informace dokázal nechat pro sebe, tak je něco velmi špatně s prací evropských vyšetřovatelů.
---------------------------------------------------------------------------------------
