Chyba v matrixu, aneb errory na pokrokářské scéně

Mysl má úžasnou schopnost vytěsňovat konflikty. Ty se však neodbytně derou zpět do vědomí a vytěsnit se nechtějí nechat. A přesně to můžeme nyní pozorovat na progresivistické scéně a v kolektivní mysli jejich představitů.

Střízlivě uvažující člověk, si již dávno musel všimnout určitých rozporů v ideologii pokrokářů. Zájmy všech možných existujících i neexistujících menšin logicky občas kolidují. A tehdy ti s životním smyslem nalezeným v boji za každou menšinu a novou pokrokovou myšlenku bořící "to staré", musí čelit konfliktu. Namátkou:

• Bojují proti antisemitizmu v Evropě, ale zvou do ní muslimy ze zemí, ve kterých je nenávist vůči Židům na úrovni Německa 30 let.

• Bojují proti homofobii, ale zvou do ní muslimy, co považují homosexuály za dobré tak ke shození ze střechy věžáku.

• Bojují za práva žen, ale tolerují středověké zacházení s nimi, pokud přichází od jimi milovaných menšin.

• Bojují proti klimatickým změnám, vydávají prohlášení, že největším hříchem proti životnímu prostředí je plodit děti, … ale obrací se s tímto apelem na Evropana, který má v průměru 1,2 dítěte na ženu. Oslovit s tímto národy a etnika, které mají průměr čtyřnásobný a více, nemají odvahu.

• Bojují proti znečištění, ale své požadavky opět směrují na Evropana, který ochotně třídí odpad, nakupuje do přinesených látkových obalů, zakládá přírodní parky, vypiplává zraněná žvižátka, řeší svoji uhlíkovou stopu. Oslovit s tím národy a etnika, kde zvíře je věc, řeka a moře jsou skládky a čistička odpadních vod je reálná asi jako marsovské plány Elona Muska, na to samozřejmě zase nemají odvahu.

Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Ale s těmito rozpory si oni poradí. Jak jsem řekl, lidská psýché je mocná čarodějka a v řešení konfliktů je mistr. A tak se s rostoucím antisemitismem vypořádají tím, že ho svedou na ultrapravici. Homofobii svedou na konzervativce, utlačování žen na křesťany. Ženskou obřízku a kyselinu v obličeji ex milenky na kohokoli ze západu svedou stěží a tak je vytlačí z mysli úplně.

------------------------

Teď se ale objevil na obzoru konflikt nový, takový, který nelze vytěsnit. Konflikt mezi dvěma skupinami lidí ze stejného pokrokářského tábora. Skupiny bych nazval: "Práva žen" a "Práva trans-gender".

A tak se nám množí případy mužů sportovců, kteří si usmysleli, že jsou ženy sportovkyně a chtějí soutěžit v ženských soutěžích. Mladý uvědomělý liberál se musí řídit povinnými dogmaty své víry. Prvním dogmatem je, že pohlaví je sociální konstrukt a že nesmí urazit tím, že by zpochybňoval pociťovanou identitu kohokoli. Musí tedy mlčet. No jo, ale mladý liberál má také dogma číslo dvě. Ví, že muž je nepřítel, že muž je ten kdo vykořisťuje ženu, ... a tedy tak nějak cítí, že k tomu možná zrovna v těchto případech (na rozdíl od mnoha jiných smyšlených) dochází. Říct ale nemůže nic, protože by se prohřešil proti dogmatu číslo jedna.

A tak ženy běžkyně poslušně prohrávají s Caster Semenyaovou, australské házenkářky poslušně prohrávají s Callumem Mouncey, dnes se zvoucí Hannah,  italské basketbalistky poslušně prohrávají s Rodrigem, dnes Tiffany Abreau, … a raději mlčí, aby to neodnesly jako Martina Navrátilová, která je přece jen rodem Češka a proto tak nějak nemá ten správný respekt vůči autoritě, jako kdyby byla třeba Němka. Otevřela si pusinku, vůči tomuto šílenství (a zjevné nespravedlnosti) se ohradila, ... a trošku přes tu pusu dostala.

Ale musím říct, že ji příliš nelituji. Sama se na tomto systému tak trochu podílela. Vzpomínám si, jak se kdysi, ještě jako prezident, Václav Klaus vymezil vůči jednomu z těch duhových průvodů. Martina Navrátilová ho tvrdě zkritizovala. On, snad že ji ctil jako tenistku a sportovkyni, jí napsal osobní dopis, který později Martina okomentovala slovy: „pan Prezident myslí moc dopředu“.

Nevím, co v dopise bylo, nicméně domýšlím si, že jí Klaus vysvětloval, že nemá nic proti homosexuálům, ale proti tomu, co se okolo toho zvedá. A nejspíš jí nastínil svoje obavy, kam až to může vést. No, nejspíš mu nevěřila. Ale měla. Kdyby studovala čínskou kulturní revoluci, věděla by, že noha vražená do dveří vždy končí vykopnutím celých dveří. Jinými slovy, šílenství se nikdy samo nezastaví, vždy se stupňuje a končí až tehdy, když stráví své palivo. To je to okřídlené, že revoluce požírá své děti. Nejen v revoluční Francii a kulturně-revoluční Číně, byli nakonec hybatelé požráni tím, co sami rozhýbali. Myslím, že stejný jev můžeme vidět dnes, když se díváme na švédské feministky, pokorně zahalené pokud se pohybují muslimskou čtvrtí. Nebo když ženy trpně snášejí chlapa, který je drtí někde na sportovním kolbišti.

"Error, error", bliká v hlavě liberála-progresivisty. Právo ženy, nebo právo muslima? Právo homosexuála, nebo právo muslima? Právo ženy, nebo právo trans-gendera?

Uvidíme. Něco mi říká, že mysl opět najde cestu, jak uvnitř liberálovy lebky nastolit kýžený mír. 

------------------------