Bylo vůbec někdy něco pravda?

Dospět může člověk asi v jakémkoli věku. A vždy je to bolestivý proces, něco jako když se dozvíte, že dárky nenosí Ježíšek.

Když se díky internetu a tomu, že zprávy na něm, nejsou pod kontrolou jednoho centra, člověk dozvídá alternativní verze příběhů, uvědomí si, že lež je všudypřítomná.

Nemluvím tady o nějakých přistáních na měsíci a podobných blbostech. Hovořím o každodenních darebnostech a zločinech, užívaných jako nevyčerpatelná záminka pro kořistění nenažraných chamtivců a chorých psychopatů.

• Tonkinský incident? False flag! Nebyl, nestal se. Válka ve Vietnamu přesto proběhnout musela.

• Mrtvý Martin Šmíd? Nebyl!

• Zbraně hromadného ničení v Iráku? Nebyly! Sadám se uvolil splnit všechny podmínky ultimáta, přesto válka musela proběhnout.

• Rezoluce č. 1973 Rady bezpečnosti OSN z roku 2011 o vytvoření bezletové zóny nad Libyí? Využita k bombardování a tím svržení Kaddáfího a jeho režimu.

• Při proti Asadovských demonstracích v roce 2011 bylo prý režimem zabito 1600 lidí. To bylo důvodem pro zahájení snah svrhnout Bašára Asada. Zdrojem informace byla BBC, která se odkázala na „nepotvrzené zdroje“.

• Rok 2013. Bašár Asad obviněn západem ze tří chemických útoků. Členka vyšetřovací komise OSN Carla Del Ponteová se k útoku vyjádřila takto: " … jsou silná, konkrétní podezření na použití sarinu rebely, žádné důkazy nenaznačují použití syrskou vládou“. Nic naplat, západ trvá na tom že: "Asad musí jít!"

• 4. dubna 2017 se odehrál chemický útok v Chán Šajchúnu. Chán Šajchún v době útoku ovládali povstalci z koalice Tahrír aš-Šám. 

• 7. dubna 2018 došlo k útoku na město Dúmá, které bylo poslední baštou povstalců v oblasti východní Ghúta nedaleko Damašku. K útoku došlo jeden den po oznámení prezidenta USA že má v úmyslu ukončit americkou vojenskou přítomnost v Sýrii a během dobrovolného odchodu rebelů z oblasti.

• Západem milované a na Nobelovu cenu míru nominované Bílé přilby, jsou k vidění spolu s bojovníky Al Nusrá, mávající jejich prapory.

• Statečné Bílé přilby vytahují ze závalu muže. Při shlédnutí celého videa je vidět celý příběh. Muž povídající si s přilbami a připravující se na závěrečný srdceryvný řev raněného zvířete.

• Holčička zachráněná Bílými přilbami, je jimi zachráněná opět při dalším "plynovém útoku". Žádná z těchto věcí ale neruší západní politiky v jejich naříkání nad tím, že to zvíře Asad vraždí maminky a děti.

• Skripalovi jsou otráveni jedem na který neexistuje protijed. Za dva týdny jsou oba zdraví. Jed prý neutralizovala britská mlha (vlhkost). Diplomaté však byli vyhoštěni i tak.

• Zabíjení Kurdů Turky bez povšimnutí.

• Zabíjení Jemenců Saudy bez povšimnutí.

• Zabíjení Křesťanů bez povšimnutí. Nikdo nekřičí o překročené červené linii ani humanitární katastrofě.

Co není ve zprávách se neděje i když se to děje.

Co ve zprávách je, se děje i když se to neděje.

---------------------

Informační toky nejsou pod kontrolou, protože společnost je dnes příliš komplexní, než aby byla kontrolovatelná. Člověk se ovšem neubrání myšlence, jak to asi bylo u podobných kauz v minulosti? V dobách kdy lidé byli stoprocentně závislí na tom, co se napíše v novinách a řekne v televizi. Nebo ještě před tím? Když začínala první světová válka? Nebo jiné války a revoluce? Bylo vůbec něco z toho pravda? Byli ti zlí vždy těmi zlými a hodní těmi hodnými? Nebo byla „pravda“ vždy na straně těch, kdo informační toky ovládal?

Nyní je tedy neovládají a systém důvěry v to co provádí se jim hroutí (což jistě nenechají dlouho jen tak). Jistě, pořád je hodně těch kteří prostě „nesnáší rusáky“ a tak emočně tíhnou k těm verzím, které jim tento pohled posilují. Jsem si ale jist, že i oni dnes cítí, že ty příběhy, nám předkládané k věření, skřípou. Je jen otázka času kdy klapky spadnou i jim a kdy pro svoji duševní pohodu nebudou potřebovat komfortní: „Raději se mýlit s Usáky, než mít pravdu s Rusáky“.

---------------------

Dalo by se uvést mnoho dalších příkladů false flag operations majících ospravedlnit mocenský zásah, nebo prostě jen příkladů událostí k takovému zásahu využité. Některé jsou po letech již přiznané (například zmíněný Tonkinský incident), jiné jsou spekulativní, jako například útok na Pearl Harbor, jež sice neměl být falešný, ale podle amerického kontraadmirála Roberta A. Theobalda, Rooseveltem i Brity očekávaný a využitý ke vstupu do války.

Jistě si mnozí vybaví další historické paralely u kterých se dnes ví, že byly tak trochu jinak. A nám nezbývá než unést poznání, že dárky nenosí Ježíšek a že my se můžeme ocitnout na straně těch špatných. Těch, jejichž proradnosti se vyrovná snad jen hlasitost jejich moralizování.

Čas nevinnosti je pryč. Představa solidního žurnalisty BBC v buřince, který s bločkem v ruce a nasazením života pátrá po pravdě, bere definitivně za své. Žurnalista je pouhý propagandista vyrábějící pro veřejnost stafáž pro páchané zločiny. To je dnes jediná jistota. A kdo ví, jestli to tak nebylo vždy.

---------------------