Británie – problém etnický, nebo sociální?

Po vypuknutí nepokojů v Londýně a dalších městech, se zastánci multikulturalizmu ocitli v takovém šoku, že na několik dní ztratili řeč. Bylo mi však jasné, že to nebude dlouho trvat a přijdou s tvrzením, že události nesouvisí s rasou, etnicitou, nebo prostě problémem přistěhovalectví, ale že se jedná čistě o problém sociální…

A také ano. Vyrojilo se mnoho apologetů multikulturalizmu, kteří si na svoji ideologii nenechají sáhnout, ať se děje, co se děje…
Jedním z jejich argumentů je to, že se prý nejedná jen o černochy, ale že jde o směs lidí z různých koutů světa… Téměř jako žert pak působí jejich výčet národností. Prý nejen černí Afričané, ale také Severoafričané, Arabové, muži z blízkého východu, Pákistánci, Indové… Nu, jakoby to na věci něco měnilo…
Dalším jejich argumentem je, že se rabování účastnili i bílí Britové. To jistě ano. Účastnili. Nikdo nepopírá, že i mezi původními obyvateli Británie, se vyskytuje lůza a kriminálníci… Ti ovšem tvoří poměrně malé a konstantní procento Britské populace, se kterým si společnost vždy uměla poradit. Zatímco mezi bílými Brity je takovéto chování považováno za patologii a společnost je jen vděčná policii, pokud ji před těmito živly chrání, tak mezi přistěhovalci se jedná o běžný a neodsuzovaný způsob života… Zásah policie proti gangsterovi pak nevnímají jako akt na jejich ochranu, ale jako útok na své společenství…
Ostatně ono to s tou účastí bílých nebude tak horké, když se člověk podívá na videa z řádění oněch gangů… Nutno ovšem přiznat, že kulturu gangů s celou tou brutalitou a vražděním, přejímají dnes i native-britští kriminálníci, kteří by bez této inspirace svými divočejšími kolegy v branži, zůstali maximálně u hospodských rvaček a krádeží…
Další zajímavý argument, kterým se komentátor pokoušel doložit, že se nejedná o problém imigrantů, bylo tvrzení, že aktéři pouličního násilí, nejsou žádní přistěhovalci, ale že jde již o druhou, nebo třetí generaci, která v Británii žije. Opravdu zvláštní argument, neboť hovoří spíše ve prospěch těch kdo tvrdí, že pouhý čas z nikoho Brita neudělá… Je to důkaz, že ani tři generace života v Británii, kde se to různými integračními a sociálními programy jen hemží, nepomůže k tomu, aby se stal Brit z někoho, kdo si prostě v sobě nese jinou mentalitu i kulturu…
Jiná komentátorka vyjadřující se v televizi, zase konstatovala, že se jedná o lidi, kteří nemají vzdělání, nikdy nepracovali ani jejich rodiče prý nikdy nepracovali a nyní jim chce vláda v rámci úspor, sebrat všechny sociální dávky, na které byli zvyklí… „Jak prý teď mají žít?“, pohoršovala se ta dobrá duše… Inu zdá se, že odpověď je v její otázce implicitně zahrnuta. Buď je bude stát živit a solit stále více, protože jich neustále, díky vysoké natalitě přibývá … nebo je stát živit přestane, ale pak se nesmí divit, když vyrazí do ulic, aby se obsloužili sami a zásobili se vytouženou elektronikou…
Takže jak je to tedy? Jde o problém etnický, nebo sociální? Já si myslím, že v multikulturních společnostech, jako je ta v Británii, hranice sociálních tříd, celkem přesně kopíruje hranici etnických skupin. Jde tedy o problém primárně etnický a sekundárně sociální.
Lidé nejsou stejní všude na světě. To je přece zřejmé a můžeme to vidět i v Evropě. Obzvláště dnes se to ukazuje v plné nahotě, na příkladech Řecka, Portugalska i zbytku Evropského jihu… Tvářit se, že to nesouvisí s rozdílnou mentalitou mezi lidmi ze severu a lidmi z jihu, by bylo pokrytecké… Lidé z jihu prostě jsou impulsivnější, daleko více žijí přítomným okamžikem a příliš se nestarají o to, co bude zítra… Lze si na tyto vlastnosti nevzpomenout když pátráme, proč neposílají své děti do škol, nebo proč si jako způsob živobytí zvolí raději snadné dealování drog, než celoživotní studium a pracovní nasazení s nejistým výsledkem?
Takže si to sečtěme a udělejme si malý seznam britských chyb a omylů, jež vedly k současnému stavu:
♦ Dopustili masivní imigrační vlny lidí s odlišnou mentalitou, kulturou a náboženstvím, přestože mezi nimi byli visionáři, jako byl například Enoch Powell, který jim důsledky barvitě a dnes vidíme že pravdivě, vykreslil…
♦ Netrvali na asimilaci příchozích. Místo toho nabízeli jakousi neurčitou integraci, kterou ani nebyli schopni precizně definovat a na jejím dodržování trvat…
♦ Problémy a narůstající patologie vytrvale ignorovali a přecházeli. Jako řešení navrhovali úsměvné kroky, typu: „více terénních pracovníků“, „více osvěty“, „více lidskoprávních aktivistů a lidskoprávních organizací“, (které problémy spíše prohlubují než řeší).
♦ Vytvořili společenské klima politické korektnosti, v němž se prakticky nikdo neodvážil nazvat problém pravým jménem, poukázat na příčiny, nebo navrhnout jakékoli skutečné řešení problému.
♦ Rezignovali na výchovu mladých lidí a zrelativizovali veškeré hodnoty, na kterých Británie vyrostla…. Místo toho nabídli pop-kulturu, mělkost celebrit a MTV, kde se glorifikují, mimo jiné právě i gangy a životní styl s nimi spojený.
Teď tedy sklízí plody… Poučí se? Změní svůj přístup?
Mezi všemi těmi komentáři z Anglie mě zaujal ještě jeden… Jakási paní se rozněžnila, po tom co byla svědkem rozhovoru, který spolu v jedné z vyrabovaných čtvrti Londýna, vedli obyvatelé různých etnických skupin… Prý všichni svorně vyjadřovali obavu, aby tímto neskončila ta krásná a barevná různost, která dělá Londýn Londýnem… Málem jsem uronil slzu…
Co dodat? Buď paní narazila na hlouček učitelů z nějaké té „fakulty humanitních studií“… Anebo, možná, takhle Londýňané skutečně uvažují… Ovšem, jestli tváří v tvář zkušenosti rabujících divochů mají starost o barevnost Británie … pak nezbývá než jim popřát všechno to, co je ještě v budoucnu čeká… Zaslouží si to.