Jan Werich o nevěře:

"... Jó, naskytnou se okolnosti, kdy vy jste tady a ona tam a má ji tam, kde je, zatímco tahle ji má tady, kde jste vy. To je taky komponent, se kterým se musí počítat. Ale když víte, že mezi vámi se hodně kryje a málo přečnívá, pak při troše inteligence se to dá přejít bez žárlivosti. Když je to opravdu takhle, pak ten samotný pohyb to nemůže zvrátit. V tom mají anekdoty o lordech pravdu - sám o sobě je to komický pohyb".

Od jednoho nevěrníka slyšela názor, který se do té situace dostal, že si poté uvědomil jak má rád svou ženu. A že ten náhodný sex nestál za ten strach který prožíval, kdyby se to žena dověděla. Myslím že když je nevěra jen jednou tak odpustit, dát mu druhou šanci i toho nenápadně využit ve svůj prospěch.

Mě už taková situace potkat nemůže a takovou situaci jsem ve svém životě řešit nemusela, proto asi můj názor nebude příliš líbivý.

Tady mě na této situaci zaujalo to, že ačkoliv se křivda matce stala, že za ní nechá pykat i dítě, kterému vezme úplnou rodinu, tedy otce. Přijde mi sobecké nedat muži druhou šanci, aby se podílel na výchově dítěte, další šanci už samozřejmě ne.

Tady na straně matky nejsem.

Když někdo něco takového napíše, tak hned všichni litují dítě, že nebude mít mužský vzor. Tím vzorem ale nemůže být ten, který podvádí manželku, radši žádný vzor, než takový.

Jo, život není skutečně to pověstné peříčko a potkávají nás věci , které neumíme pochopit natož vyřešit.....ale tak to je...