Krátký návrat do minulosti

Když potřebuje relax, vypraví se na kole nebo autem do svého oblíbeného města. Kdysi tam jezdil za léčitelem, který mu dvacet let pomáhal. Setkání s ním pro něj tenkrát byla záchrana života.

Dodnes tam potkává paní, co se o léčitele, když každé druhé úterý přijel, starala. Nosila mu oběd a tak. Má postiženého syna, dnes už dospělý chlap. Ona sama bude mít něco přes sedmdesát. Má laskavé srdce a celkově na něj působí podobně jako kdysi jeho babička. Rovná, lidská, upřímná a obětavá nátura. Tuhle s ní dal řeč, potkali se náhodou, když zrovna se synem venčili psa. Řekla mu, čím si s ním prošla. Při covidu ochrnul a strávila s ním několik měsíců v nemocnici a pak doma … sama ve svých letech ho učila znovu chodit. Pár hodin denně jim pomáhala dobrovolná sestra.

„Byla to hrůza.“

Asi k tomu nebylo co dodat. Uvědomil si zase, jak to má někdo těžký. On sám se rovnal po rozchodu a hledal jakoukoliv spřízněnou duši, se kterou by mohl i letmo popovídat. V paní Mirce se mu do života vrátila minulost, ale ta příznivá. Komunita lidí, co jezdila k léčiteli, se tam hezky postupně vyselektovala. Bývala tam přátelská atmosféra. Symbióza. Ta žena mu to zase připomněla.

„A jak se ti jinak daří?“

„Za moc to teď, paní Mirko, nestojí, ale už to bylo i horší.“

„Tak to je … musíme se držet maličkostí. Nechceš se zastavit na kafe? Nebo na čaj? Ukážu ti naše kaktusy.“

Nebyl proti. Vzápětí vstoupili do pavlačového domu a z jeho druhé strany vyšli na krásnou obhospodařenou zahradu. Nevěřil svým očím. Páni! Byl to tak krásný kus pozemku. Posekaný trávník, stromy, květiny, keře … všechno báječné uspořádaný, upravený. Vzadu bylo sezení a za ním veliký skleník. V něm jeden kaktus vedle druhého. Všechno to na něj dýchlo minulostí, něčím, co se už dnes nenosí, co se už běžně nevidí, jakoby se ocitl ve středu dění leckteré Čapkovy povídky. Fakt neskutečný. Vůbec neočekával, že za zdí pavlačového domu od ulice může něco takového být. Malý plotem ohraničený ráj na zemi.

„Máte to tu fakt pěkný. Ale je s tím asi hodně práce.“

„Mě to baví, i když síly někdy docházejí. On ten můj kluk na fyzickou a manuální práci příliš není.“

Zrovna seděl na lavičce se psem a díval se nečinně kamsi.

„Škoda, že už sem nejezdí Bedřich.“ (Tak jsme říkali léčiteli. Člověk obdarovaný něčím nadpozemským).

„Všechno holt někdy končí. Mluvil jsem nedávno s jeho dcerou. Říkala, že na tom nebyl nejlíp, ale dostal se z toho a doma že pořád léčí.“

„Kdybys s ním mluvil, Kubo, pozdravuj ho. Ať ví, že na něj pořád myslím.“

„Mám v plánu mu cinknout a pozdravit ho, tak to rád vyřídím.“

Vypil si čaj a na odchod dostal ještě uschovanou úrodu ze zahrady.

„Zase někdy přijď.“

„Jasný, paní Mirko. Jezdím sem do města často, tak se tu někdy objevím.“

Zašel si pak na pivo do hospody, aby se trochu hodil do pohody. Cítil tíseň a vnímal, že se potřebuje vrátit zase zpátky do přítomnosti. Že potřebuje vplávnout někam s lehkostí mezi lidi. Někdy je těch citů a emocí na něj příliš. Trochu mění svou strategii. Už k sobě všechno nepouští a když, tak to zase propustí. Technika, kterou se nechal inspirovat z jedné knihy a docela se mu jeví funkční. Hlavně žádné lítosti. Musí být i k sobě trochu přísný.

U piva se mu udělalo líp. Vnímal zase porci sebedůvěry a chuti. Přišlo na něj takové dobré rozpoložení. S kamarádem ze školy si poslali navzájem vtip. Poslouchal okolní řeči. Sledoval partu žen, jak hrály karty. Jedna z nich na něj zahlížela, on byl ale uzavřený. Nedal najevo sympatii. Nic. Srdce nebylo zahojený a potřebovalo se zmátořit, uklidnit. Dostalo lekci. Jednu z největších. Nechtěl ale podlehnout hořkosti ani úzkosti. Raději pozoroval za oknem padající listí. Těšil se, až se projde v lipové aleji. Až si doma pustí film. Až si dá večeři. Musel držet ty malé každodenní rituály. Aby přečkal to nejhorší a poučil se z vlastních chyb.

Druhý den zavolal léčiteli. Jen se pozdravili. Jeho hlas byl unavený. Vnímal v něm ale pořád tu lidsky pozitivní energii. Více než rok se neslyšeli. I ten krátký moment byl pro něj dost emotivní. Sedl pak na kolo a přemýšlel, kudy a kam se vypravit.