Proč (ne)platit „výpalné“ ČT

Možná se vám zdá to slovo „výpalné“ příliš silné. Z hlediska vyššího principu mravního si však přiznejme, že mafie kasíruje jen toho, kdo už nějakou tu činnost vykonává a má z ní zisk. ČT a ČR stačí jen ta možnost!

Objektivní, nezaujatí a inteligentní čtenáři mi samozřejmě mohou s úspěchem tvrdit, že „koncesionářské poplatky“, posvěcené zákonem, nejsou žádným výpalným. Nicméně současný způsob zvyšování částky, rozšíření okruhu povinných plátců televize-netelevize, internet-neinternet, mobil-nemobil a způsoby vymáhání této platby, mi to slovo tak nějak naskočilo jako úplně první. A nic na tom nemění ani poměrně zanedbatelná výška jak zvýšení, tak samotného celkového poplatku. Nevím a nebudu zde rozebírat, proč a jak kdysi k zavedení „koncesionářských příspěvků“ došlo a jak se to překlopilo do dnešní doby. Toto mé zamyšlení reaguje pouze na současný stav. Poslanci těch jedině správných demokratických stran, demokraticky postavili občany této země před hotovou věc. Platit budete prakticky všichni a hotovo. Ne za to, že využíváte, ale za to, že využívat můžete! Jak by výstižně řekl náš pan nejlepší světový premiér, prachy na stůl a hlavně se neptejte, kdo, co, za co a za kolik!!

Jak už jsem uvedl, výše poplatků není pro mne zrovna ten zásadní problém. Například využívání aplikace You Tube bez reklam mi nedávno zvýšili na cca dvě stovky a tak jsem to hned zrušil. Protože to využití u mne bylo, oproti ČTV, o hodně menší. A teď možná některé čtenáře a oponenty překvapím. Protože já bych si ty poplatky zaplatil, i kdyby byly dobrovolné a byly podmínkou sledování, podobně jako u placených kanálů. Je tam totiž pořád stále dost programů, kvůli kterým ji ještě pořád sleduji poměrně často. A tím nemyslím pouze můj nejúčinnější uspávací prostředek, kterým jsou pánové Maigret a Poirot. Většinou stačí načasovat půlhodinku a spím lépe, než po nějakých nezdravých prášcích či hořčičáku slivovice. Takový jeden Maigret mi vystačí i více než na týden a často se pak na rozuzlení musím dodívat někdy o deštivém víkendu. Zlaté červené tlačítko. Samozřejmě nikdy nevynecháme Toulavku, Objektiv a setkání s panem Vladykou, ať už na Stezce Českem, nebo v Klenotech naší krajiny. Těch pořadů a seriálů, kvůli kterým bych si to rád i tak zaplatil, je docela dost. V poslední době mne naprosto dostal norský seriál EXIT. Myslím, že nejen vypovídá o mnohém při fungování dnešního světa, ale přitom má spád i skvělé zápletky. Z filmů jsem vděčný třeba za drsný Krvavý písek, ale těch pořadů, které bych si tak i tak rád zaplatil, je příliš na to, abych je tu všechny vyjmenoval.

Bohužel, je ještě více důvodů, proč je mi těch pár korun měsíčně opravdu upřímně líto. V prvé řadě je to samozřejmě kvůli té pokrytecké hře na zpravodajství, nestrannost moderátorů, vyrovnanost komentářů a komentátorů a výběr tzv. „expertů na cokoli“, politologů, ekoaktivistů či umělců s tím jedině správným názorem. Výběr těch „správných“ informací a vymlčování důležitých informací a události, které se zrovna neshodují s tím „správným hodnotovým a proevropským“ narativem“. „Nestrannost“ a „objektivita“ moderátorů, jako jsou např. Železný, Řezníček, Tkáč či hvězdný Moravec, která jim stříká z úst takovým způsobem, že si toho všimla i Rada ČT a někteří nezávislí mediální experti. Občas si to, ze „studijních důvodů“ pustím, abych se dozvěděl, že se prozatím prakticky nezměnilo vůbec nic. Už vůbec jsem nepochopil, co dělá ve vysílání „kotelnice“ Jílková, a vzhledem k jejímu věku, vizáži i charisma jsem vyloučil i ten poslední, šovinistický a nekorektní důvod.

Dalším důvodem, proč mi je líto těch peněz, souvisí s „uměleckou“, ale i zábavnou, často více či méně, angažovanou tvorbou, na které se ČT podílí finančně. Nebudu to dále protahovat a zahlcovat vás tou spoustou ryze komerčních, zábavných i dokumentárních pořadů, které končí nejen na konci sledovanosti, ale i v žebříčcích hodnotitelů či recenzentů. Pohádkami počínaje a filmy či seriály konče. Samostatnou kapitolou je třeba sport. K tomu před každým potenciálně divácky úspěšným pořadem několik sponzorů i reklamních spotů, či skrytá reklama v některých z nich. I tak peníze stále chybí a ředitel vyhrožuje rušením pořadů a problémy s kvalitou. Nuže, mohl bych tu jmenovat spoustu pořadů, po kterých by jistě moc psů neštěklo. Možná, kdyby přijali nějakého „krizového manažera“, jak se tomu děje v normálních firmách, ušetřily by se na zbytných zaměstnancích a výrobních nákladech částky, z kterých by se normálním smrtelníkům zatočila hlava. Samozřejmě, že je to nemožné. Kapři si svůj rybník nevypustí a spacáky jsou v pohotovosti pod každým druhým stolem. Věřím, že v případě nouze by si spřátelení politici, samozřejmě ti, s tím „správným názorem“, zbudovali na Kavkách i stanové městečko.

Tož tak. Toto téma je bohaté natolik, že se určitě někdy k nějakým těm pořadům ještě vrátím. Protože třeba Cyklotoulky, Běžkotoulky či „Karavantůr“ mne, jako milovníka obou tří věcí, přivádějí občas ke stavu, kulantně řečeno, hodně silného negativního nervového rozpoložení.

Viz můj starý blog: Odkaz