Tento pohled je sice už z března tohoto roku. Ale nemohl jsem si ho odpustit, protože tu máte jako na dlani nejen naši vísku (úplně vlevo) i s polnostmi a lesy kolem, kde jsem prožil podstatnou část svého života. Hned vedle Želechovice, Lípa, Na horizontu
jj
Jen kousíček od návsi, z malého kopečku, vidíme východní část Baťova města. Vzadu na kopečku, Lesní čtvrt, v popředí průmyslová zóna s Tescomou.
jj
Stačí popojít jen malý kousek a vidíte, přes malebné údolí Hvozdenského potoka až na hostýnské kopce.
jj
Lesy už téměř poztrácely všechno své listí aby si přes zimu také trochu odpočinuly.
jj
Tak jako mají Vizovice Janovu Horu, mají Lužkovice své "Juré". Dle pověsti jakýsi dávný vlastník tohoto panství, rozdělil majetek mezi Jana a Juru. Uprostřed těch lesů nám tam kdysi komunysté zaměnili pole. Místo Rybníků a Súhrady na dolině, jsme dostali
jj
No a totok je naša "Amerika". Les, který hraničí se sousední vsí, Hvozdnou. Ale my jsme mu nikdy neřekli jináč, než "Krajles".
jj
Osvícení... za horizontem se skrývá další žleb a za žlebem už je Klečůvka. Ale tam teprve dojdem.
jj
No a to už je tá spomínaná Klečůvka. Z lesíka vykukuje zámek, kde je včíl archív. Na horizontu se táhne hřeben Vizovických vrchů.
jj
Nechtěl jsem tu cpat panorámu, ale nechtěl jsem vás ochudit i o konec té Vizovické vrchoviny i vyhlídkou, z které je pořízen první snímek, pod nejvyšším okolním kopcem, Drdolem. Když vylezete až na vrchol tohoto kopce, zjistíte, že jsem měl v nadpisu prav
jj
Za "našú Ameriků" není oceán, ale Hvozdná. Zajímavá vesnice s bohatým kulturním životem, o které se gdysi pravívalo, že tam ani husa neuměla plavat. No a dál Ostrata, Hrobice a Hostýnky.
jj
Z "Čubovéj cesty" mezi Hvozdnou a Veselou vidíme za lesem Kopnú.
jj
Ale nemúžu si opět odpustit ani místo z nejmilejších, naše hřiště.Stále ještě zamřížované... A nejen proto, že je tu náš stánek nejkulturnější, Sportklub. Nevím, co nám včíl vlastně chybí víc...
jj