Pohádka o Pávkovi...

...aneb jak Pavlík ke královské koruně přišel. Už císař Napoleon věděl, že každý voják nosí v torně maršálskou hůl. „Vždy musíš stát na té správné straně, Pavlíku!“ Vštěpoval mu už od malička jeho přísný, ale moudrý otec.

Bylo nebylo, jedno malé království, které mělo ve znaku nahého, opelichaného lvíčka, kterému svítila nad hlavou jasná, rudá hvězda. Tu hvězdu mu tam, místo královské koruny, která tam byla před tím, posadili carové z Rudého carství na východě. Lidem, v tom malém, Lvím království namluvili, že ta koruna byla zbytečně těžká a hvězda jim bude jasně svítit na cestu a povede je vždy tím správným směrem. I vydali se otec, hejtman Pávek i s malým Pavlíkem, sloužit na západní hranici jejich malého království. Tam, dále na západ, za temnými a hlubokými lesy, zrádnými bažinami a ostnatými dráty, začínala v těch dávných dobách, říše toho nejtemnějšího zla. Žili tam králové krutí, lidé temní, s černou minulostí, kteří naše Lví království vždy jen zrazovali a vykořisťovali. Byla to říše, kde tamní králové schovávali každý den slunce do moře, aby nemohlo svítit dobrým lidem na východě déle, než jim. Byli to lidé záludní a vychytralí a jejich jediným přáním bylo vyhubit všechny dobré lidi na druhé straně těch temných hvozdů a hlubokých strží, tam kde slunce vycházelo.

Naštěstí, nejen Pavlíkovi a jeho předobrému tatínkovi, ale všem dobrým lidem, svítila jasně na cestu rudá hvězda, která nebyla jen nad hlavou našeho lvíčka, ale všude, kam se jen člověk podíval. Jen díky Rudému carství a statečným lidem, kteří nosili rudou knížku a čerpali z ní svoji sílu, lidem, jako byl Pavlíkův statečný a uvědomělý tatínek, se jim to nakonec nepodařilo. Milý Pavlík Pávek byl velmi vnímavým a bystrým hochem. Už ve třech letech donesl tatínkovi z krčmy kyselé zelí, které bylo v té době jejich nejoblíbenějším rodinným pokrmem. Kam jinam mohlo jeho radostné dětství v Rudém kroužku, četba pohádek z Rudého carství, bystrý úsudek a pevná noha jeho tatínka, nakonec nasměrovat snaživého Pavlíka Pávka, než mezi kamarády, do vojenského regimentu těch nejvěrnějších bojovníků ve Lvím království. Samozřejmě, že jen a pouze pod ideovým vedením Rudého carství, jeho carů a zdejších oddaných služebníků. Pilný a uvědomělý Pavlík přijal rudou hvězdu a stal se jejím nositelem i v kolektivu studentů na té nejelitnější vojenské škole armády Lvího království. Tam se učili nejen jazykům zlovolných nepřátel, nejen aby jim porozuměli, ale také jak jim co nejlépe a nejúčinněji zakroutit krkem. Pilný Pavel Pávek sloužil věrně a o svých hodnotách nikdy nepochyboval, protože věděl, že stojí na té správné straně. Všechno vypadalo tak nadějně a zdálo se, že budoucnost celé Pávkovic rodiny se bude odvíjet jen v těch nejkrásnějších a nejsytějších rudých barvách... Nikdo však netušil, jak krutě si s mladým Pavlíkem, jeho rodiči, ale i s celým těžce zkoušeným Lvím královstvím a všemi jeho lidičkami, po celou tu dobu krutý osud zahrává. Jak si se všemi dobrými a nevinnými lidmi, nejen v tom malém, Lvím království, pohrávali mocní čarodějové. Bavlnin, Ocelin a Spencerx, s pomocí zdejšího Boha Lesů, očarovali všechny ty lidičky na východě, zatemnili jim jejich mozky a vnutili jim svou vůli! Takže tam, kde bylo dobro, viděli to nejčernější zlo a to nejkrásnější a nejsvětější dobro na západě, měli za div ne peklo samotné. Ale naštěstí i na druhé straně rostli čarodějové stejně mocní a mocnější, až z nich vyrostli ti nejmocnější čarodějové na celém světě. Vrchní čaroděj Dobra, Velký komunikátor, čaroděj Zelí, spolu s našim největším vykladačem a zvěstovatelem pravdy a míru, sv. Šavlem, zlomili navěky všechna ta strašná kouzla a z toho nejčernějšího černiska na západě, se rázem stalo zlato, stříbro a drahé kamení, kterými zasypali náš tak těžce zmatený a zkoušený lid a nastolili zde království Pravdy a Lásky. I zaradoval se náš Pavlík, kterému spadly klapky z jeho jasných, pomněnkových očí. Prozřel, podobně jako slepý mládenec, kterému omyli oči vodou z Turzovky, či ze zázračných Lurd. Prozřel a odhodil celou svou minulost i se svojí červenou knížkou tak daleko, jak jen to šlo. I se zánovním, ale v té hektické době, tak nesmírně nevkusným a starým důstojnickým kabátcem. Vzpomněl si rad svého dobrého a moudrého otce a postavil se znovu, hrdě a neochvějně, na tu správnou stranu! Opět sloužil jen na straně dobra a dobrých lidí a v jeho jménu byl znovu připraven zakroutit krkem všem nepřátelům dobra správných hodnot, pokud by to bylo potřeba. Sloužil věrně a statečně a na své dřívější očarování si, pro samou službu, téměř nevzpomněl. Dosáhl těch nejvyšších vyznamenání a těšil se na zasloužený odpočinek, až bude na svém věrném oři brázdit luhy a háje křížem krážem, nejen v malém, Lvím království, jako skromný, prostý vysloužilý zbrojnoš. Bohužel, síly zla se opět pokusily zvrátit nastolenou cestu k lepším zítřkům a začaly opět vystrkovat své hnusné, špinavé a ostré drápy. Ve Lvím království se rozšiřovaly nesprávné nálady, lež a nenávist vyhlásily otevřenou válku Pravdě a Lásce, některé síly počaly otevřeně kopat hluboké příkopy a zasévat zášť do zmatených, lidských duší. I poradili se moudří rádcové z té správné strany, poklekli před sivým, unaveným, vysloužilým maršálem a poprosili ho, aby znovu, snad už naposledy, zachránil tolik zkoušené království. Po velikém přemyšlování, váhání a po poradě se svou milou chotí, která mu stála vždy pevně a skromně po boku, dřívější Pavlík, nyní maršál Pávek, svolil a vzal na svá bedra tento svůj přetěžký úděl. Zaradovali se rádcové, zaradovala se česká i německé šlechta, ale také všichni prostí poddaní, dokonce i všichni komedianti z celého Lvího království. Scházeli se na ryncích, v ulicích i v různých cirkusech a spektáklech, za hlasitého provolávání slávy, žehnání těch nejsvatějších Holíků a pozdravných pokřiků jinochů, panen i veškeré drobotiny, před ním poklekávají a slibují věrnost, co jen na tomto světě živi budou.

Ať nikdy nezhasne ta správná pochodeň pravdy a lásky, ať vzkvétají květy těch nejbarevnějších, ale vždy správných hodnot, ať žije král PePa I., zvaný Pávek! Ať žije až do smrti a nejlépe ještě dlouho, dlouho po ní!! Ať žije na věky věků ámen!!!!

PS. Poníženě se panu králi PePovi I. omlouvám, že jsem nevyhrál nic ani na olympiádě v Itálii, ani na žádné jiné významné olympiádě, dokonce že jsem nevyhrál ani ve Sportce.