Pavlova hořká slina a Putinovo vítězství v amerických volbách

Jistě nebylo lehké spolknout všechny ty hořké sliny pro našeho nejskvělejšího a nejfotogeničtějšího prezidenta od konce války, když sestavoval gratulaci pro tu „odpornou lidskou bytost“ která míří do Bílého domu hlavním vchodem.

Putin si musí mnout ruce. Podařil se mu totiž další husarský kousek. Prolomit všechna ta bezpečnostní opatření těch nejlepších zpravodajských služeb a bezpečnostních složek na světě. A to takovým způsobem, že se odporná lidská bytost, manipulátor, lhář, fašista, populista a narcis, Donald Trump, stal nejmocnějším mužem světa. Takto se o novém prezidentovi USA dnes vyjadřovali jeho kritici. Na panu Řezníčkovi bylo vidět, jak si tu kulometnou slovní palbu americké hvězdy, Martina Sheena, užíval. Nijak zvlášť mu neoponoval a vůbec mu nevadilo, že americká hvězda nazvala fašisty i všechny Trumpovy voliče a příznivce. Samozřejmě se ani slůvkem nepokusil tomuto milému komikovi a jistě i bytostnému demokratovi vysvětlit, kdo nebo co ten fašismus vlastně je. To u pana Mašína i Matuškové nikdy neopomněl jejich výroky, s kterými on nesouhlasil, důsledně poopravit či okomentovat. Prostě takový typický, český, nestranný televizní reportér. Přiznám se, že jsem si pak jeho pozdější kyselé ksichty vychutnával s patřičným uspokojením.

Podobné to bylo i při sledování ostatních nejhodnotověších komentátorů, kteří někdy jen těžko hledali vhodná slova jak se se situací, která pro ně jistě byla noční můrou, se ctí vyrovnat. Chápu, že to pro ně není zrovna jednoduché. Protože Kamale H. zřejmě ztuhl její rozchechtaný obličej natolik, že nebyla schopna ani veřejně poděkovat svým voličům a příznivcům, kteří na ni, až do pozdních hodin, čekali. Nevím, možná do poslední chvíle vyčkávala na kamiony s těmi správnými korespondenčními hlasy, které by na poslední chvíli zvrátily situaci. Ovšem debakl, který ve volbách utrpěla, byl natolik přesvědčivý, že o vítězi nebylo pochyb už dávno před sečtením hlasů i v těch posledních několika státech.

V televizi zazněly i pro mne docela zajímavé hlasy, když se mluvilo nejen o příčinách jejího neúspěchu. Třeba, že nestačí jen útočit a očerňovat protikandidáta. Že může být kontraproduktivní podpora těch nejvyšších morálních majáků kulturní scény a šoubyznysu vůbec, pokud ji většinová spřátelená média cpou voličům dnes a denně horem dolem. Že statistická, makroekonomická čísla tzv. hospodářského růstu těžko přesvědčí dolních x milionů o tom, že se mají dobře, když jim inflace sežere pětinu úspor a životní náklady se jim zvýší i o více než dvacet procent. Že tzv. „vzdělanější elity“ ve velkých městech nemusí ve volbách převálcovat lidi řídící se selským rozumem tím, když je budou nazývat idioty, lopatami nebo odpadem.