Když bývalý funkcionář zločinecké organizace, předá řád bývalému členu téže organizace...

... za potlesku těch nejzarputilejších bojovníků proti komunismu a nejhlasitějších zvěstovatelů Pravdy a Lásky! Vize absurdního divadla Největšího Dramatika československé kultůůry je tak konečně naplněna!

Přiznám se, že jsem se smál, až to bylo vůči našemu největšímu státnímu svátku poněkud neslušné. Možná by se slušelo pouze „povytáhnout obočí“, nebo jen tak zvednout koutky úst v potutelném úsměvu. Podobně, jako když stejní lidé, kteří na Národní třídě pískali na Babiše a Zemana, mlčeli, když k pomníčku tamtéž přispěchal nynější pan prezident. Bylo by to pouze úsměvné, kdyby všichni ti hlasití křiklouni a bojovníci proti komunismu a komunistům, nehráli spolu s těmi dříve nejpřesvědčenějšími, nyní již bývalými komunisty, toto absurdní divadlo.

Je pravdou, že mne letošní státní svátek poněkud minul, protože jsem brázdil dálnice přes Srbsko, Severní Makedonii a Řecko až na jih Peloponnesu. No a na dostupných rádiových vlnách jsem nic o českém svátku, natož pak o nějakých vyznamenáních, nezaznamenal. Ale to nic nemění na tom, že jej i tak považuji, ze všech těch různých významných dnů pro náš stát a Českou republiku, za ten ze všech nejvýznamnější. Protože nebýt Masaryka, Beneše a česko-slovenského nacionalismu, byli bychom teď nejspíše „Nordösterreichem“ našeho jižního souseda, nebo oficiální východní markou našeho přítele z nejvěrnějších. Vždy si říkám, co by dnešnímu směřování našeho státního útvaru a názorům či představám většiny dnešních „českých elit“ říkali ti, kteří za tu naši novou republiku riskovali a obětovali své životy. S přesvědčením o správnosti svého konání a s pocitem, že jejich oběť nebyla zbytečná a bude později potomky oceněna. Co by si asi pomysleli o nejvyšších státních vyznamenáních pro „komedianty“, jejichž největší zásluhou byla „politická angažovanost“ na té které „správné“ straně. A je opravdu jedno, jestli u toho byl Petr, Pavel, Miloš nebo svatý či nesvatý Václav.

Řád Bílého Lva je nejvyšším státním vyznamenáním. Propůjčuje se za „za zvláště vynikající zásluhy o stát“. Dle mého názoru by tak mělo jít o člověka pevného ve svých názorech i zásadách. Člověka, který svou prací překračuje hranice republiky a jeho význam je opravdu zásadní. Při vší úctě k panu Svěrákovi a jeho práci scénáristy, herce či moderátora, nevidím v jeho díle nic tak zásadního a odlišného od mnoha dalších umělců kulturní scény. Snad jen mimo vytvoření světoznámého všeuměla, polygota a hrdiny, Járy C., který měl silně nakročeno státi se i Největším Čechem. Přiznám se, že mne napadlo, jestli si pan prezident tak nějak neztotožnil hrdinu virtuálního, s hrdinou skutečným a nedošlo tak k takovému nevýznamnému nedorozumění. No a co se týče těch „pevných postojů“ a „morálních zásad“. Pan Svěrák vstoupil do strany v době po padesátých letech. Po té nejtemnější době vládnutí komunistické strany, po politických procesech. V době, kdy probíhala násilná kolektivizace na vesnicích a sedláci byli přesvědčováni ke vstupu do JZD metodami, které měly k humanismu opravdu velmi, velmi daleko. A dodnes se za to nestydí, protože „to myslel dobře“. Za podpis Anticharty se naopak stydí a sype si popel na hlavu... Já nejsem z těch, kteří by zvedali a házeli kameny, ale opravdu je celé to jeho celoživotní konání na nejvyšší státní vyznamenání?

Ano, posypal si hlavu popelem (stejně jako náš pan prezident), svedl to na dobré úmyslya mladickou nerozvážnost, (stejně jako náš pan prezident), na ovlivnění profesory, práci, kterou měl rád, (stejně jako náš pan prezident). Ovšem také se, ve své době, pro ten „zločinný komunistický režim“ veřejně angažoval. Jinak by asi nemohl pracovat v armádní redakci ČS Rozhlasu. Naštěstí však vše vyhodnotil politicky i lidsky SPRÁVNĚ a postavil se na tu „správnou stranu“. (Stejně, jako náš pan prezident).

No a teď dostal nejvyšší státní vyznamenání. A předal mu je náš pan prezident.

Nezbývá tedy, než zvolat: Sláva bývalým, napraveným komunistům a antichartistům! Sláva hrdinům naší dnešní doby! Ať je ochrání bůh, jehova, Halík a třeba i sám ďábel! Protože jsou, v této nelehké době, těmi nejlepšími, živoucími příklady pro mládež! Věřím, že se zapíší nesmazatelným písmem do historie nejen naší, ale i celoevropské, na věky věků, ámen. Hosana!