S dětmi jsme jezdívali sáňkovat "za hasičárnu" - a potom "kousek dál" na Jeleňovskou, do Velkých Karlovic, na Razulu. Teď se již také jen "kocháme" a fotografujeme - například s kopce na Sirákově, odkud je vidět s do hlubokého údolí, ale i nahoru na Kudlov, odkud je nádherný výhled na Zlín - až na Jižní Svahy. Pane Jurčáku, náš kraj bych s nikým neměnila. Praha je krásná -včetně Vltavy, ale město - okolí Prahy neznám. Jednou jsme měli dovolenou na Špičáku, byli tam tehdy dva strýci z Valašska, někde od Vsetína, seděli pod tou chatou tam nahoře na pořád meditovali.: "Proč my dva pitomci jezdíme až na Šumavu, když naše Javorníky jsou daleko krásnější." Šumava byla tehdy samý polom, neudržované lesy polámané stromy. Dala jsem jim za pravdu. Zdravím, pane sousede.

U nás je v okolí několik sjezdovek, kde by rozestupy dodržet šlo.

Běžně tam jezdí asi 10 lidí. Teď by se stejně nevyplatilo je provozovat, jediný kšeft tam dělají místní ZŠ, které tam mívají TV.

Chodím na běžky,už několik let, za humna. Bez stop je to dobrodružství a nepotkáme nikoho.

Ono jde skoro všechno, když se chce a zapojí se rozum. Ale jak vidíme kolem a jak to potvrdil i kolega Konrád dole, myslet si, že by to u nás vypadalo tak jak by to vypadat mohlo, je téměř utopie. Všichni, kdož jsme byli v Rakousku nebo někde jinde v zahraničí a viěli jsme, jak se lidé chovají u turniketů snad mají jasno. Nejednou jsem se u nás, ale i na Slovensku vytočil až tak, že málem došlo na fyzické násilí a jednou k tomu i došlo... No, za komančů to bylo ještě daleko horší a já, stejně jako vy, jsem od svých dvaceti let až víc než do čtyřicítky, chodil jenom na běžky. Pak mne to, hlavně kvůli tomu poježdění v Rakousku, začalo zase bavit a sjezdovky začaly převažovat. Hezký den.

Zamlada jsem holdoval sjezdovému lyžování tady v Česku ale dokonce i na Slovensku. Pak mi začalo vadit čekání ve frontách a dal jsem přednost běžkám. Když děti vyrostly a začaly taky lyžovat, vrátil jsem se ke sjezdovému lyžování. Ale už jen v zahraničí. Rakousko, Itálie, Švýcarsko i Francie jednou byla. Nejraději jsme ale měli Livigno. Dopoledne sjezdovky, odpoledne běžky a večer levný alkohol

V Tatrách jsem byl po letech předloni a super.

Škoda, že tu není tleskající emotikon. Tak aspoň .

Od vás si toho, pane Macháčku, zvlášť cením. Protože když se tady jindy potkáváme, je mnoho věcí, v kterých se, řekněme, míjíme. Já se však vždy snažím najít u lidí to, v čem si rozumíme.

Aha, tak to jste vy :-), no někdy byste mi mohl tu cennost člověka vysvětlit. :-)

Máte hezký fotky.

Dobrý den. jsem rád, že se vám moje fotky líbí a díky za pochvalu. Ovšem teď fakt netuším, při jaké příležitosti jsme se u "cennosti člověka" potkali. :-)

Pane, klobouk dolů, nikdo ty šílenosti nepopsal tak dobře jako Vy, bohužel váš skvělý blog propadne někam do pozadí, protože když někdo píše pravdu, která se této mainstreamované společnosti nehodí, hodí toto do koše, na rozdíl od jejich fekálií, co tam nechávají

No vidíte, konečně někdo, komu se ta "dlouhá nuda" až tak nepříčí. Díky za návštěvu.

Jenže vy máte přírodu okolo sebe, divíte se, že lidé jedou ven? Já se pokouším dívat na věci z více stran, je to mnohdy překvapivý pohled.

Ty fotky jsou tradičně moc pěkné a ta příroda taky.

Sedmička je úchvatná, z výtvarného pohledu dokonalá.

Přitom nic jiného, než restrikce a očkování nikde jinde ve světě nevymysleli. Přece NEJSME ovce!!

Uvažoval jsem, že pokud napadne trochu více sněhu, zkusím si vypůjčit skialpy. Ještě jsem na tom nestál, ale myslím, že to bude něco podobného, jako když jsem před více než padesáti lety brouzdal kolem dědiny na "jasankách" s "kandahárem". Na běžkách se už necítím moc jistě. Zvlášť, když je vyloučena možnost brzdit "řízeným pádem".

Nuda ještě k tomu dlouhá.

Poslední dobou blogeři Idnes píší čím dál delší a čím dál nudnější blogy. Děje se něco? Nějaká transformace?

To bude nízkou kvalitou blogerů a vysokou kvalitou jejich čtenářů. Samozřejmě, že vy patříte do té druhé skupiny, že ano. Ale zkuste třeba ty obrázky...