Cesta neschopného, frustrovaného důchodce do Provence a zpět

Často se zde, v diskuzích, setkávám s inteligentními psychodiagnostiky a znalci lidských duší, kteří mne pasovali do role neschopného, frustrovaného a závistivého „čecháčka - moraváčka“, který nevytáhne paty ze své vísky.

Seděl jsem si tak ve svém kutlochu poblíž Zlína, obědval tlačenku z papíru a popíjel Argus z Lidlu v akci a přemýšlel, jak se zařadit na tu správnou stranu. Co, sakra, dělám špatně, když mne ti nejlepší, nejinteligentnější a nejschopnější z nás, zařazují tu mezi frustráty, tu mezi dezoláty a závistivé neschopy s omezeným rozhledem, který celé dny jen vysedává u klávesnice a nadává na poměry. Haní tu nejlepší vládu od Přemysla Otakara a její nezpochybnitelné úspěchy při konsolidaci státního rozpočtu, snižující se inflalci, která se pomalu ale jistě zastavuje, ke konci jejího vládnutí, kolem kumulovaných třiceti procent. Přitom ale neumí ocenit novátorské metody při zvyšování rozpočtových příjmů formou čestných, dobrovolných dárců, v stále rostoucích kryptoměnách. Jsem opravdu tak zabedněný, že nevidím tu neskonalou politickou kulturu pana bývalého ministra Blažka, který okamžitě vyvodil důsledky? Zvláště, když se dohledem nad touto pseudokauzou ujala čestná a pravdomluvná paní magistra-nemagistra? Která to navíc s námi, důchodci, umí a činí pro nás jen to nejlepší? Abychom se příliš neoddávali světským radovánkám a nekazili si žaludek lanýži či kaviárem, zkrátila nám, stávajícím, řetaz u koryta a těm následným prodloužila aktivní věk div ne do sedmdesáti. Jsme jí za to, samozřejmě, všichni moc a moc vděčni, obzvláště pak Pepa z Vysočiny který se nechal pro jistotu vyfotit někde v Německu. Někteří škarohlídi sice mrmlají něco o mlžení, vymlčování a zametání pod koberec, ale skuteční odborníci a většina těch správných médií a komentátorů, ví své a je jim jasné, že vše je na té nejlepší cestě a v těch nejlepších rukou.

No a protože tato milá a čestná paní, (která nikdy nelže a nepodvádí, takže je tou nejlepší kandidátkou pro ministerstvo spravedlnosti), získala své vědomosti především studiem ve Francii, řekl jsem si, že musím tu zemi, která produkuje tak kvalitní a čestné právníky, navštívit též! Když do Francie, tak kam jinam, než do Provence. Líbilo se tam panu Čapkovi i panu Horníčkovi a musím se přiznat, že se tam, před nějakými pěti lety, líbilo i mně. Přemýšlel jsem, zda mám sáhnout do svých úspor, nastřádaných na horší časy, nebo oslovit některou ze společností, které nám v médiích nabízejí své výhodné, nezištné služby s přátelskými ročními náklady občas menšími, než mizerných dvacet procent. Ale protože díky této vládě vím, že žijeme v té nejlepší době, bez obav jsme s manželkou sáhli do prostředků vlastních a začali plánovat cestu.

Nakonec jsme se rozhodli pro tři hlavní oblasti. Jako první oblast calanque mezi Cassis a Marseille, poté střed Provence kolem Avignonu a nakonec Azurové pobřeží, poblíž Saint Tropez. Se zastávkami v Chamonix a výjezdem lanovkou na Aiguille du Midi, u kaňonu Verdon a výletem na ikonický Mont Ventoux. Na rozdíl od kolegy Jaromíra dávám přednost čtyřem kolům a už před mnoha lety jsem vsadil na Berlingo. Můžu říct, že se ve své domovině cítilo jako doma a nezklamalo. Čtyřikrát jsme ho také použili jako spací vůz. Jednou z jeho výhod totiž je, po sklopení zadních sedadel, rovná ložná plocha, na kterou se pohodlně vejde matračka. Jinak apartmánky s kuchyňkou, přes všeobecně známou aplikaci. Natočili jsme přes 4500 km v osmi státech Evropy, které jsem všechny odřídil sám. Řídím dobře, řídím rád.

Zážitků mnoho, závažné problémy žádné a s těmi ostatními jsme se vyrovnali bez ztráty dobré nálady. Poznali jsme ty nejprovařenější TOPmísta z průvodců, ale i oblasti, kde turistu z ciziny téměř nepotkáte. Střídali jsme poznávání s koupáním, moře s horami, vesnice a městečka i s těmi největšími aglomeracemi. Bylo to všechno moc krásné a bylo toho opravdu dost. Na ty necelé tři týdny až až. No a na tu paní Decroix, na tu bychom si snad ani nevzpomněli. Nebýt toho proklatého internetu a mobilu. Vím, fotky nejsou profi a jsou pořízeny mobilem vyrobeným v nepřátelské diktatuře, takže nic moc. Ale dělám co mohu a příště snad ještě něco přidám.

Pro otevření galerie na mobilu klikněte na fotografii pod článkem.

Aiguille du Midi (v překladu Polední vrchol). To je ta tečka na vrcholku kopce, kde končí lana. :-)

Vyhlídkové plošiny s občerstvovnou, kde si člověk může dát něco na výškovou nemoc.

No a to je ta tečka s první fotky s vyhlídkou na skleněné lávce.

První setkání s levandulemi v oblasti u kaňonu Verdon.

Neméně půvabná byla i šalvějová pole hned vedle. Plná pracujících včel.

Kaňon Verdon a jezero Ste-Croix

Moustiers-Sainte-Marie

Calanque poblíž Cassis

Les Baux-de-Provence

Výhledy z Lex Baux do okolní krajiny

Mont Ventoux

Z Mount Ventoux prý lze, za dobrýc podmínek, přehlédnout celou Provence. Naše podmínky sice nebyly ideální, ale kus světa jsme i tak viděli.