..... no deprese to byly fakt šílený!,- kór, když sme dostali "zaracha" - žádný lítání po venku, žádný kolo, žádní kamoši: "Ven ani na krok, doma budeš!",- a týrání svěřené osoby pokračovalo - malá násobilka, vyjmenovaný slova, číst nahlas Malýho Bobeša a ve finále domácí diktát ........ žádnej telefon, žádná linka bezpečí, žádnej psycholog, asistent, ba ani ten neziskovej aktivista na blízku! Hrůůůza, děs!!! Sme z teho byli tak vystresovaní, že sme ani ty fronty na banány nezaregistrovali,- veškerý ovoce a zeleninu sme zobali přímo doma na zahradách nebo čorovali v blízkým aj vzdáleným okolí!,- a zdrhat před vechtrama v sadech byl skutečnej adrenalin,- nějakej "bandži džamping" je oproti temu slabej odvar

Nová doba. Dříve bylo největším problémem udržet děti doma, dnes to naopak bývá dostat je ven. Drive většinou nutili rodiče děcka do jídla a přesto běhaly venku skoro samé vychrtliny, dnes jsou ulice a hřiště poloprazdné a oplácané dětičky posedavají v baráku a dotlačit je k nějakému pohybu je často za trest. Dřív byl nejoblíbenějším předmětem většinou tělocvik, dnes si do něj nosí děti často omluvenky. Samozřejmě, nechci paušalizovat. Ale ani dva pohybové kroužky týdně, za nemalé peníze, nedají dětem tolik, co jsme si užili prakticky každý den a zdarma. 😉🙂

Za našeho dětství bylo u nás fotbalové hřiště prakticky denně plné a to bylo zčásti hlína se škvarou a trávník podělaný od huš. Dnes je tam nádherný trávník a děcka se tam sejdou tak dvakrát týdně na trénink. Rodiče je dovezou (většinou po jednom) auty a jinak je skoro pořád prázdné. Takto se fotbal opravdu nenaučí ani ten největší talent...

Jsem rád, že socík je pryč, ale na druhé straně nejsem rád, že uliční výbory nahradily stejně protivné lidskoprávní neziskovky a místo ochránců veřejného pořádku (obávaný šedý mor) převzali se stejnou horlivostí zelení aktivisté.

O "pozitivním vlivu" liberální (permisivní ) výchovy dětí bez stanovení pevných hranic a respektu k přirozeným autoritám, včetně rodičů, nejlépe vypovídají mezi dětmi šířící se deprese, pocity úzkosti, agresivita a neschopnost nést odpovědnost za svůj život i v postpubertálním věku, se nemá cenu zmiňovat .

Na socíku bylo nejlepší to, že skončil. A to se týkalo všech jeho aspektů.

Ovšem příliš pozdě.

Naprosto zasloužená karma (byť zde tady má na ní patent někdo jiný).

Zapoměl jste dodat že politika nám byla víceméně ukradená. Každé dítě ale vědělo o čem se nemá na veřejnosti mluvit.

Tak u nás byla politika "na stole" poměrně často. Nikdy jsme nevstoupili do JZD a tím pádem i "nepřáteli socialistického zřízení". V šedesátých létech však tehdejší soudruzi viděli, že nejsme pro socialistické zemědělství nebezpeční a sloužili jsme spíš jako odstrašující příklad.

Skvělý článek!!! Vytahané tepláky na kolenou, skládání uhlí, klepání koberců, věšení záclon, sobotní prádlo, sbírání borůvek, okopávání a jednocení řepy, sbírání brambor, jahod, třešní ... hub. Klíšťata nebyla, ale komáři ano .... bylo to prostě skvělé. Nikdy jsem nepřečetl více knih. Od té doby už ne.

Perfektní! Taky jsem tou "obětí", naštěstí!

Děkuji. Jsem rád, že se najdou i lidé jako vy.

Tímto děkuji všem diskutujícím za příspěvky a jsem rád, že se mi snad alespoň trochu podařilo některým z nás oživil ty hezčí vzpomínky na dobu, "kdy byla sůl slanější, cukr sladší a aj to slúnko jináč svítívalo". Komunysté nekomunysté. Jsem rád, že to většina vzala tak jak to bylo zamýšleno, jako úsměvné zamyšlení nad rozdíly ve způsobu prožitků z dětství v různých dobách a nad úsměvností některých úzkostlivých jevů, které mají ochránit nynější nejmladší generaci před nástrahami tohoto světa téměř za každou cenu. No a tak to bude, pro tentokrát, z mé strany asi všechno.

Zítra, tedy možná už dnes totiž přijede "cirkus Praha" (dcera s vnoučaty), zanedlouho poté "cirkus Pardubice" (dtto, ale syn) no a pak bychom se ještě chtěli někam podívat u nás, do toho sady, zahrady, zvěř atd atp. Jak to má všechno člověk stíhat, když začátkem září zase musíme odfrčet až někam na konec Itálie. Tentokrát slibuji, že budu dávat přestávky, abych neohrozil (nejenom) některé zdejší účastníky silničního provozu.

Tož sa tu mívajte, jak chcete.

Všichni si dětství pochvalují, akorát jedna paní z Německa nadává. - Zřejmě je to podobný charakter jako blogerka Vlachová.

No, nebo to je tím, že to bylo v tom odporném Československu pod českou knutou.