O korupčníkovi, který miliardy ušetřil

Že zloději křičívají, „chyťte zloděje," je stará známá věc. Že se pan doktor Rath neomlouvá za své urážlivé výroky také. Veřejně mě nazval korupčníkem. Prý za to, že, použijeme-li socdemácký slovník, pracuji v žoldu farmaceutických firem. Znovu a znovu se divím, jak můžou brát média tohoto chronického lháře, převlékače kabátů a podvodníka vůbec vážně a opakovaně citovat jeho úlety. Mně potom nezbývá, než abych stále dokola uváděl věci na pravou míru a připomínal fakta. Tentokrát o snížení cen léčiv. 

Způsob, jakým do konce loňského roku fungovala cenotvorba léčiv vyvolával mnohá podezření z korupce. Vzpomeňme si jen na videozáznam zachycující blízkou spolupracovnici pana Ratha a lékařské komory doktorku Klimovičovou, jak si zástupcům farmaceutické společnosti říká o „příspěvek." Systém kritizoval Ústavní soud, nelíbil se ani Evropské komisi a v konečném důsledku především poškozoval samotné pacienty. Praxe, kterou se ani můj ukřičený předchůdce vůbec nesnažil změnit, byla taková, že úhrady léků z veřejného zdravotního pojištění stanovovala podle ne zcela jasných kritérií komise ministerstva. Rozhodující slovo nakonec patřilo komu jinému než ministrovi. Celý proces byl naprosto neprůhledný a znamenal otevřené dveře pro korupci.

První fáze změn ve zdravotnictví, jež vstoupila v platnost 1. ledna 2008, tento systém zásadně změnila a přesunula rozhodování o cenách léčiv a úhradách odpojišťoven do správního řízení na nezávislý Státní ústav pro kontrolu léčiv. I přes povyk okolo reformního „batohu" a strašení občanů, se tak podařilo rozběhnout  funkční a transparentní proces přeceňování léků. Maximální cena léku je nově stanovena podle průměru výrobních cen v zemích referenčního koše, průměru tří nejnižších výrobních cen ve státech Evropské unie nebo výrobní ceny nejbližšího terapeuticky porovnatelného přípravku v České republice nebo v Evropské unii. Pokud se u nás některý lék prodává dráže, jeho cena se nyní díky tomuto opatření sníží. A co je potřeba zdůraznit: „Korupčník" Julínek se tím sám připravil o neomezenou moc, kterou nad léky měli všichni jeho předchůdci.

Díky novým změnám například vzroste o celou jednu třetinu počet léčiv plně hrazených ze zdravotního pojištění! U téměř 3 tisíc přípravků dojde k poklesu maximální ceny. Jedná se zejména o protinádorové léky a přípravky na tlumení bolesti. Peněženkám občanů tato zásadní změna cenotvorby ročně ušetří 1,64 miliardy, zdravotním pojišťovnám pak 1,14 miliardy korun, které budou moci využít na zlepšení péče pro pacienty. Tyto údaje nejsou předvolební politickou proklamací, ale suchým konstatováním reálných efektů, a lze si je postupně objektivně ověřit v rozhodnutích Státního ústavu pro kontrolu léčiv a na číslech zdravotních pojišťoven.  Byl jsem proto jako u vytržení, když z této dobré zprávy pro pacienty např. Radiožurnál opět uvařil bramboračku a interpretoval ji jako politickou polemiku ve stylu: „Julínek říká, že budou sníženy doplatky, Rath říká, že nebudou." Smutný to obraz veřejnoprávního média!

Když občanům poklesnou, nebo dokonce úplně zmizí, doplatky na léky, jediným, kdo se z toho neraduje, zůstává doktor Rath, jenž v politice postupuje dle hesla „čím hůř, tím líp." Jeho reakce byly nejen trapné, ale navíc odborně zcela mimo mísu. Je totiž sám do sebe tak zahleděn, že nedokázal pochopit, že maximální cena některých léčiv klesla skutečně hluboko - až pod současnou úhradu pojišťoven, což znamená, že některé léky nově nejenže budou bez doplatku, ale že na nich ušetří i zdravotní pojišťovna. Zářný příklad toho, že i ve zdravotnictví lze dělat úspory, jež nejsou realizovány na úkor pacienta.