Nezapomínejme na zdravotnictví ani v době krize

Důsledky současné celosvětové finanční a ekonomické krize se bohužel neomezí jen na různé makroekonomické ukazatele určují výši HDP či stav veřejných rozpočtů. Mnoho lidí ji pocítí, nebo už například ztrátou zaměstnání pocítilo, takříkajíc na vlastní kůži. Nedávno představená vládní protikrizová opatření z pera NERVu ekonomice pomohou a pravděpodobně tak přinesou kýžený efekt. Vysloužila si ostatně i pochvaly od řady nezávislých ekonomů. Mně na nich osobně vadí hlavně to, že pohříchu zcela opomněla oblast zdravotnictví. Dopady krize se nepochybně nevyhnou ani zdravotnictví. Už v roce 2009 se sníží objem finančních prostředků, které do něj skrze veřejné zdravotní pojištění plynou.

Jsou to přitom právě vážně nemocní a staří lidé, kteří úbytek peněz pro zdravotnictví vždy odnesou. To máme ostatně v živé paměti ještě z doby zmatečného panování socialistických ministrů, kteří právě na úkor těch nejpotřebnějších řešili dluhy resortu. Mimochodem, nedávno zavedené poplatky ty nejpotřebnější chrání, jsou solidární, a lze je směle označit za protikrizové opatření. Nedávno uzavřený kompromis naštěstí neměl žádný totálně destabilizující charakter, ačkoli jsme všichni jako pacienti o nějaké miliardy v systému přišli.

Mnohem důležitější než poplatky jsou však nyní reformní zákony, které leží připravené ve Sněmovně a které bez nadsázky představují důležitý příspěvek v boji proti důsledkům krize ve zdravotnictví. Je s podivem, že NERV oblast zdravotnictví zcela pominul. Pokud by totiž skutečně dělal komplexní protikrizová opatření, nezbytně by musel potřebu takovýchto reforem zmínit.

Navrhované zákony přináší především dvě základní jistoty pro pacienta: právní garanci jeho práv a zároveň možnost připlatit si za nadstandardní výkony či poskytnuté lékařské prostředky. To, že si někteří budou moci připlatit nebude znamenat poškození těch, kteří této možnosti nevyužijí, ale naopak prospěje úplně všem. Do zdravotnického systému se tímto způsobem totiž ke všeobecnému prospěchu dostanou další finanční prostředky. A to je to, oč by nám v době krize mělo jít především. Zákony také dávají jasná pravidla a brání tak jakémukoli zneužití. Právní garance se navíc vztahuje i na nárok - a pacienti, ať už si připlatí nebo ne, mají jistoty, že je nikdo nebude šidit. Pokud ke změně nedojde, bude dál bujet korupce, kdy jsou lidé nuceni někomu něco pokradmu podstrčit a doufat, že dostanou lepší péči, avšak bez jakýchkoli garancí.

Zákony prošly koaličním jednáním a představují důležitý kompromis. Nejedná se o žádný experiment, nýbrž normu, jež je dlouhodobě potřebná a měla by být podpořena všemi politickými silami, neboť zásadním způsobem posiluje práva pacientů. To je zvláště nezbytné právě v době krize, která s sebou přináší hrozbu ztenčení objemu veřejných prostředků. 

Schválení těchto klíčových zákonů bohužel v současnosti blokuje i určitá část lidoveckých poslanců. Je paradoxní, že se přitom zaklínají morálkou či falešnou starostí o staré lidi. Několik paragrafů o umělém ukončení těhotenství se dají s lidovci uspokojivě vyřešit a není žádný důvod kvůli nim zákony potopit. Především pro ty je ale výhodná možnost výběru a toho, přizpůsobit si péči na míru. A staří lidé by už nadále nemuseli být odkázáni na to, jaké péče se jim v ústavech dostane. A nemuseli by se ani dožít toho, že je jejich nevyvedené děti někam „odloží" a nakonec jim ještě seberou důchod, jak se bohužel nezřídka děje.

Ani vláda ani NERV by proto neměly zapomínat na zdravotnictví. Zvláště nyní ne. Nechceme přece skončit jako socialisté, jejichž zdravotnickou politiku odnášeli hlavně ti, kteří se nemohli bránit.