Ministerské ohlédnutí

Čas na bilancování ještě nenadešel, chce to odstup. Přeci bych ale rád upozornil na důležité změny, které měly být provedeny již dávno, někdy v devadesátých letech. Jsou to změny rozsahu a dopadu, který je v jiných resortech jaksi samozřejmě označen onou slovutnou visačku "reforma". Jenže pro mě a pro můj tým to byly spíše resty z minulosti nebo rutinní povinnost. Možná bylo politickou chybou, že jsem je více neprodal, zvlášť u svých spolustraníků, ale jak by se na ODS mělo slušet, propagoval jsem cíle vyšší. Členové to ocenili, funkcionáři byli - mírně řečeno - zaskočeni.

 Krušný start

Výchozí situace nebyla nijak růžová. Nastoupil jsem na demoralizovaný úřad, kterému chyběla vize a kde úředníky jejich práce nebavila, protože neměla žádný cíl a smysl. V šuplících se jim hromadila lejstra, která nikoho nezajímala. Sociální demokraté opustili v roce 2006 vládu a zanechali po sobě vyrabovanou státní kasu. Ozdravení veřejných financí se muselo dotknout všech resortů, tedy i zdravotnictví.

Bylo nutné zmrazit na dva roky platby za státní pojištěnce a zdravotnickou kapitolu státního rozpočtu seškrtat o 27 procent. Přesto jsem se svým týmem dokázal vytvořit takové právní a ekonomické prostředí, že na konci roku 2008 vznikla rezerva na účtech zdravotních pojišťoven ve výši 30 miliard korun. Poskytovatelé zdravotní péče se mohli těšit z historicky největší stability českého zdravotnictví. Platilo se dobře a včas. Pojišťovny nejen že mohly část těchto peněz postupně rozpouštět ve prospěch nejvíce nemocných a posílit například centra superspecializované péče, ale ještě jsme ušetřili peníze na těžké časy počínající hospodářské recese.

Začali jsme s nápravou špatně nastaveného systému vzdělávání. Média si tohoto problému málo všímají, ale dobře znají důsledky: nerovnoměrné pokrytí profesemi na trhu práce, zejména nedostatek praktiků, anesteziologů, gerontologů či zdravotních sester. Ale také kritizovaná atomizace medicíny, která se v posledních letech prohlubovala, což má a bohužel ještě dlouho bude mít dopad na pacienty. Lékaři často pouze stanovují jednotlivé diagnózy (někdy bohužel dokonce jen jejich příznaky!) a předepisují na každou z nich léky. Místo toho, aby vyšetřili "celého" pacienta, zjistili jeho celkový stav a potřeby. Mimochodem, přímým důsledkem je také ono pověstné posílání pacienta od čerta k ďáblu.

Proto jsme prosadili velké změny ve vzdělávacích zákonech, zajistili pro jejich naplnění v praxi finanční prostředky ze státního rozpočtu, a to celých půl miliardy korun! Posílili jsme kompetence a ohodnocení výkonů nelékařských zdravotnických oborů, včetně sester u lůžka. Mohou totiž vykonávat celou řadu úkonů, které jsou dnes zbytečně vyhrazeny lékařům - efekt je trojí: setry si polepší, nemocnice ušetří a pacient tím spíše získá.

Za pět minut dvanáct

Změnili jsme také podmínky pro přidělování grantů v lékařské vědě. Interní grantová agentura příliš zkostnatěla, a proto jsme změnili pravidla tak, aby peníze netekly k vědcům a lékařům podle zvyklostí a letitých vazeb, ale podle kvality předložených projektů. Podobně jsme změnili pravidla pro přidělování dotací projektům v oblasti zdravotně postižených - více než živení struktury jednotlivých organizací nás u každého projektu zajímal jeho dopad na konkrétní příjemce pomoci.

Od 1. ledna roku 2007 jsme vylepšili očkovací kalendář a začali hradit moderní hexavakcínu, kdy se malým dětem dostane v jedné dávce šesti látek, a to v bezpečnější a šetrnější formě. Také na tento krok bylo třeba najít peníze, respektive ušetřit je na jiném místě.

Zcela jednoznačně jsme uspěli se změnami v oblasti léčiv. Doslova za pět minut dvanáct jsme odvrátili hrozbu vysokých pokut ze strany Evropské komise za netransparentní rozhodování o úhradách léčiv. Prosadili jsme nový protikorupční systém, soudně přezkoumatelný, který navíc v praxi šetří peníze občanům i zdravotním pojišťovnám. Po necelém roce se dostavily první jasné výsledky - začaly klesat ceny a doplatky na léky u tisíců položek, u více než 500 léků postupně zmizí doplatky zcela. Zavedli jsme takzvanou generickou substituci, lékárníci mohou pacientům vyměnit předepsaný lék v případě, že mají levnější, ale shodný přípravek od jiného výrobce. Přestali jsme regulovat ceny léků tam, kde je dostatečná konkurence na trhu, a je to tudíž zbytečné. Vytvořili jsme novou skupinu léků, které lze sice volně prodávat v lékárně bez lékařského předpisu, ale s určitým omezením, mělo by tak dojít ke snížení dostupnosti, a tedy i zneužívání léků obsahujících pseudoefedrin k výrobě pervitinu.

Otevřený penězotok z Bruselu

Jako první ministr jsem nejenom hovořil o nutnosti koncentrovat nákladnou a život zachraňující péči, ale také jsem tento krok realizoval. Vytvořili jsme síť traumacenter a komplexních onkologických center, začali jsme s přípravou auditů kardiocenter. Zajistili jsme financování dovybavení těchto center z evropských peněz. Evropské fondy jsou vůbec dalším úspěchem. Po příchodu mých lidí na ministerstvo jsme objem peněz, které přitečou z evropských fondů na zlepšení českého zdravotnictví, zdesetinásobili na 20 miliard korun!

Zajistil jsem dostatek peněz pro klíčové investiční projekty velkých fakultních nemocnic, ale zásadně jsem se svým týmem přepracoval jejich jednotlivé investiční plány tak, aby byly státní peníze utraceny efektivně. Týká se to zejména obrovských miliardových investic ve Fakultní nemocnici Motol, nového generelu VFN i zreálnění projektu brněnského centra klinického výzkumu ICRC, který jsme rozšířili o obnovu nemocnice u svaté Anny. Přinutili jsme ředitele fakultních nemocnic hospodařit bez dluhů, umazali jsme i dluhy z let minulých, aby se peníze daňových poplatníků nemusely nalévat do černých děr.

Ministerský tým se pustil také do "racionalizace" zdravotních ústavů, zeštíhlili jsme je a soustředili jejich práci na činnosti, v nichž jsou skutečně užitečné, současně jsme posílili hygienickou službu - investicemi a jasným vymezením kompetencí. Částečně jsme  upravili hygienické vyhlášky všude tam, kde jenom zbytečně otravovaly lidem život, aniž by to bylo k něčemu dobré.

Naplno se rozjela příprava tolik vzývaných léčebných standardů. V novele zákona o zdravotním pojištění je připraven právní základ pro jejich vznik, zástupci odborných společností, ČLK a zdravotních pojišťoven spolu s ministerstvem zdravotnictví budou odpovědni za naplnění jejich obsahu.

Zvláštní pozornost jsme věnovali právům a bezpečí pacientů. Nové právní garance jsou obsaženy v návrhu zákona o zdravotních službách a zákona o specifických zdravotních službách, které úspěšně prošly vládou a má je na stole parlament. Vydali jsme Knihu bezpečí jako elektronický otevřený dokument, který bude postupně doplňován tak, jak budou přibývat zkušenosti z praxe českého zdravotnictví. Obsahuje i návody pro pacienty - například to, jak mají postupovat a na co nezapomenout při hospitalizaci v nemocnici, ale i při využívání dalších zdravotních služeb.

Kulatý stůl, Rathem bojkotovaný

Zavedl jsem pořádek v preventivních programech, zastavil jsem všechny formální a bezvýsledné aktivity a zúžil státní podporu pouze na několik nedůležitějších programů zabývajících se skutečně důležitými zdravotními problémy obyvatel ČR. Podpořili jsme i v Evropě obdivovaný registr dětských úrazů, screening rakoviny čípku děložního i kolonoskopický screening rakoviny tlustého střeva a několik dalších podobných programů. Nový řád jsem vnesl i do problematiky AIDS - léky, diagnostika a léčba přešly plně do systému veřejného zdravotního pojištění, jako je tomu u jiných závažných chorob, a posílili jsme financování prevence AIDS.

Podařilo se mi naplnit i další zadání vlády - byla zahájena diskuse o perspektivách českého zdravotnictví v delším horizontu, než je pouhé jedno volební období. Projekt nazvaný "Kulatý stůl" byl sice bojkotován Davidem Rathem a na jeho povel celou sociální demokracií, přesto dospěl k důležitým analytickým materiálům a vytvořil prostředí, kde spolu byli schopni věcně diskutovat zástupci různých politických stran, ale i zájmových skupin. Vytvořil základní "katalog" pro politiky a naznačil výzvy, s nimiž se budeme muset v nejbližších letech poprat, ať už nám bude vládnout jakákoliv vláda.

Nepodařilo se nám tak, jak jsme si přáli, propojit sociální a zdravotní péči. Přesto jsme dosáhli alespoň částečného zlepšení v hrazení zdravotních služeb v sociálních ústavech.

Našli jsme témata,která jsou "in"

Konečně i na české předsednictví je ministerstvo zdravotnictví výborně připraveno. Zahrnuli jsme témata, která jsou dnes "in" a kde navazujeme na předsednictví svých předchůdců, jako je e-health a antibiotická rezistence. Přišli jsme ale také se silným podnětem k diskusi o tématu, které je evropskými vládami nezřídka přehlíženo, a tím je finanční udržitelnost. Je třeba začít sbírat data o jednotlivých zdravotních systémech a navzájem si je porovnávat, teprve pak je možné psát směrnice o tom, jak se budou mezi těmito systémy pohybovat pacienti.

V tomto směru patříme k zemím, které mají náskok, na tvorbě zdravotní politiky se totiž aktivně podílejí lidé, kteří se této problematice dlouhodobě expertně věnují. Jsou to samozřejmě lidé z mého týmu. Každé ze třech zdravotnických témat českého předsednictví bude provázeno konferencí za účasti špičkových odborníků a ministrů zdravotnictví či jejich náměstků.

Obrana poplatků

Ano, zavedl jsem poplatky ve zdravotnictví a stojím si za nimi i dnes. Připomínám také, že pro ně hlasovala celá vláda a schválil je parlament. Podařilo se mi je uhájit i u Ústavního soudu. Poplatky fungují lépe, než jsme očekávali, jejich regulační efekt je skutečně hluboký. Miliardy korun šly na ve prospěch skutečně nemocných. Ale také například na kompenzaci vyšší DPH, umožnily snížit marži u drahých léků atd. Klesl počet návštěv u lékaře, počet návštěv pohotovostí, lidé si začali levné léky kupovat sami. A například několik tisíc žen s rakovinou prsu se nově dostalo konečně k nejmodernější léčbě, což znamená, že se dožijí více let a při lepší kvalitě života.

Žádný z mých předchůdců na ministerstvu zdravotnictví se nikdy nezajímal o reálnou spoluúčast pacientů na léčbě a zejména na výdajích na léky. Celková spoluúčast byla sice nejnižší ze všech vyspělých zemí, ale byla rozložena nerovnoměrně. Solidarita "po česku" tak byla postavena na hlavu. Až donedávna totiž systém zatěžoval zejména vážně a chronicky nemocné nežádoucí kumulací této spoluúčasti. Proto jsme přišli s ročním ochranným limitem ve výši 5 tisíc korun. Zafungoval velmi spolehlivě a mohli jsme jeho prostřednictví garantovat všem vážně nemocným, že se nemusí bát, že jsou chráněni jasným stropem, nad kterým jim peníze pojišťovny vracejí.

Paradoxně jsme se ale stali obětí vlastního úspěchu. Vynikající účinnost poplatků spolu se změnami v lékové politice mimo jiné způsobila, že limit využila jen část lidí, než na kolik nám ukazovaly nedokonalé odhady z let 2005/2006. Nyní, zase díky zavedení poplatků, máme přesná data, s jejich znalostí můžeme citlivě pracovat s výší spoluúčasti a být velkorysejší například v nastavení limitu, je možné jeho hranici pro určité skupiny - děti, nejstarší důchodce - snížit.

Ostatně tak jsme to plánovali od začátku - poplatky po roce vyhodnotit a podle zkušeností přednastavit tak, aby regulace zůstala zachována a přitom poplatky nikomu sociálně neublížily.

Mohu si jenom povzdechnout, že jsme se na pečlivém vyhodnocení fungování a dopadů poplatků dohodli v koalici, že jsme chtěli odbornou, a nikoliv populistickou debatu a že kdyby k ní bývalo došlo, dnes už mohl být připraven upravený systém poplatků, který by byl pro veřejnost přijatelnější a spravedlivější. Začali jsme nepopulárním opatřením, byli jsme připraveni je modifikovat a mohli jsme pokračovat v reformě, která už má pro občany dále jenom samé pozitivní a dobře pochopitelné zprávy. Stačilo se držet původních plánů, programového prohlášení vlády a koaliční smlouvy. Ne opozice, nýbrž poslanci z řad vládní koalice i někteří mí kolegové z ODS znejistili veřejnost a v čase, kdy si začala na poplatky zvykat, toto téma vrátili do hry, aby umožnili ČSSD drtivě vyhrát krajské volby.

Neměl jsem se věnovatsvému PR?

Pojem "reforma" jsem si vyhradil jenom pro změny nejpodstatnější, přetavené do podoby zcela nových reformních zákonů. Ale ani tady se nemám zač stydět. Poprvé vláda dostala od ministra zdravotnictví přesný plán reforem, připravil jsem věcné záměry a vystavil je oponentuře a nyní jsou všechny zákony napsány v konkrétních paragrafech. Kdokoliv je může vzít a prosazovat, největší část práce už má hotovu. Polovina těchto zákonů je už v parlamentu, jsou to zákony moderní, kvalitní a bez politických ostnů, definujínové prostředí pro svéprávné české pacienty. Neexistuje žádný racionální důvod pro jejich odmítnutí.

Po prohraných krajských volbách se vyrojili věrozvěsti, kteří tvrdí, že přeci už dávno věděli, jak reformu provádět a mnohem lépe komunikovat. Když je tak poslouchám, vychází mi, že jsem vlastně neměl dělat vůbec nic a věnovat se svému osobnímu PR.

Ale to by tento článek sestával jenom z jedné věty: Tomáš Julínek byl ministrem zdravotnictví od září 2006 do ledna 2009. Ale já jsem nikdy nechtěl být jen ministrem, přišel jsem na ministerstvo pohnout s českým zdravotnictvím a to bez práce, ale i politických ztrát nejde.