Zítra možná nepůjdu do práce...

... a možná se krize dotkne i mě. Můj chlebodárce redukuje stavy. Možná vybere i mě...

Možná ne...

A možná mě a ostatní vybere až za půl roku... Nebo třeba za rok, kdy společnost zjistí, že tady a v tomto městě neprosperujeme tak, jak bychom měli a zavře nás. 

Ta nejistota je strašná

Zatím hýřím optimismem... Zatím mám naději...

Osobní záznamy každého se budou posuzovat za posledních 18 měsíců. Jako disciplární řízení, dochvilnost, nemocnost a různé druhy absence. Tady problém není. Problém začíná u mého generálního manžera. Jaksi jsme si za ty čtyři roky nepadli do oka... a reference, kdo zůstane nebo nezůstane, je právě na něm. Výsledek pošle do centrály a tam to mohou schválit nebo také zamítnout.

Tento můj manažer má názor, že žena je hloupá slepice, nesmí mít vlastní názor a není dobrá k ničemu jinému, než jen k plotně. Jenže časy se mění, ženy pracují a "dokonce" mají i svůj vlastní názor. I já jej mám. Kdyby tak šlo vyměnit manažera...

Ted už mohu jen čekat. Čekat, že mě nevybere, protože svoji práci dělám dobře a má praxe v oboru je 10 let nebo čekat, že mě vybere a pak budu mít pocit, že je to osobního rázu. 

A tak doufám, že všechno dopadne dobře, že nebudu muset zrušit internet a budu vám moci napsat, jak to všechno dopadlo... Výsledky budou za týden.

V úterý.  V "černé" úterý. Dělají nám to asi naschvál...