Svatba a všechna ta "radost až na kost" kolem

Budu se vdávat!!! Řve na mě displej mého telefonu.

Tak a je to tady. Po té době se to dalo čekat. Vstoupí do svazku manželského. Není jediná, která mi něco takového oznámila. Za poslední měsíc mám pocit, že se se svatbami roztrhal pytel. Můj žaludek zaplesal: hezky se napapkáme k prasknutí.

Za pár dnů mi můj telefon opět oznamuje: "Musíš jít se mnou vybrat nějaké šaty. Potřebuji se rozhlídnout i po kamenných obchodech."

Nakupování opravdu nesnáším, ale co bych neudělala pro kamarádku. A tak jsme jednoho slunného vyrazili. Má kamarádka, její "řidič" (prý znalec módy, ha ha), jiná kamarádka a já. Proběhli jsme několik obchodů, ceny takové a makové, věčně usměvavé (někdy až únavně) prodavačky a hromady a hromady šatů. Co mě však, jako neokroužkovaného jedince, dost překvapilo, byla všude na chlup stejná otázka:

"A v kterém roce se budete vdávat?"

"No..., v tomto..."

Oči začínají lézt z důlků, na čele se tvoří nepopsatelné množství varhánků, obličej se zakřivuje a rty se pomalu otvírají... "Áháááá..." 

"Je v tom nějaký problém?"

"No, podívejte se milá dámo!" (Znělo jak kdybychom všichni spadli z višně.)

Slečna nebo paní prodavačka oznámila - nereálné. Prý všechny jejich svatby se plánují nejméně od roku. Nejlepší doba jak vše dobře a perfektně naplánovat, zařidit a stihnout jsou 2 až 3 roky. To se zase protáhl obličej mé kamarádky. A tak jsme se rozhodli to všichni s chladnou hlavou nekde probrat. 

"Přece, když si chci někoho vzít, tak to nebudu plánovat třeba i tři roky? To by to taky mohlo dopadnou tak, že to ještě nakonec vzdáme. Já nebo on... A hlavně, těch starostí, zařizovaní, miliónkráte zkontrolovaný seznam, jestli to či ono sedí, v noci nespát a celé TY tři roky o tom přemýšlet?!? No to bych se určitě zbláznila!" ...

Má kamaráka je realistka, už jedno manželství má za sebou. Vdávala se tento týden. Svatbu plánovali od března. Byla malá v kruhu nejbližších. Žádná mega oslava. A jak říkala: "Je to přece náš den a ne den dalších tisíců příbuzných a jakýchsi známých jiných známých, které člověk vidí poprvé a asi i naposled v životě".

A můj žaludek byl tentokrát o hladu. Snad příště...