Bít a nebýt a nebít a být

"Kde zase jsi?" Hromově se ozvalo z obýváku...

Celá se zachvěla. Projel ji mráz po celém těle. Dnes bude statečná. Alespoň se o to pokusí...

Není to tak jednoduché. Vidí nohy na stole, v ruce vypitýho lahváče a už je jí jasné, že má přinést dalšího. Taky cigarety dochází. Měla by rychle utíkat pro nové. Ještě, že večeři stihla včas. Je nachystaná, teplá. Kdyby nebyla, tak ví co ji čeká.

Naplánovali si dovolenou. Zítra ráno odjíždí. K moři. Vše už je zařízené. Hlavně z jejích peněz. Snaší se šetřit. Platí všechny výdaje spojené s chodem domácnosti a přesto jí něco zbylo. Jemu je to jedno. Jak by ne.

Přináší pivo, jemně a vstřícně se usměje.

"Skočím Ti pro cigarety, jo?"

"No to by bylo moudré!"

"Prosím Tě, zítra odjíždíme, nechtěl by jsi si třeba zabalit pár věcí? No samozřejmě nemusíš hned, stačí až za chvilku. Třeba v době reklamy." Stále se snaží být milá. Kdyby ne, tak ví co ji čeká.

"No vidíš snad, že teď nemám čas, ne?  A víš co? Dnes v té bedně stejně nic není, skočím s kámošem na pivo."

Je sama doma. Je ráda. Balí se a těší se. Třeba by se mohlo něco zlepšit. Kontroluje si připravený seznam, aby nic nezapomněla. Balí i jeho kufr. S pečlivostí tam skládá potřebné kousky. Tak, aby měl všechno připraveno. Jestě je potřeba udělat svačinu na cestu. Každý chleba musí mít svůj ubrousek a pytlíček. Kdyby to tak nebylo, tak ví co ji čeká. Všechno zvládá a nemá s tím problémy. Ještě uklízí. Nesmí být nepořádek, to on taky nemá rád. 

Zvládla to. Je v posteli a natahuje budík. Vstávají brzo. Nesmí se opozdit, jinak by nestihli letadlo. Usíná a přemýšlí kdy příjde. Snad ne až nad ránem... Hlavou ji lítají myšlenky jedna za druhou. Nenechají ji spát. Přemýšlí o sobě a o životě. S ním i bez něj. V hlavě se cítí být silná. Ví, co chce přesně udělat. Plánuje si nějaké scenérie, které by mohly přijít a přesně ví, jak se zachová. Má to jasně rozložené - dovolená a pak se uvidí. Pokud se nic nezlepší, tak se odstěhuje. Kamarádky jí to říkají už léta, ale ono se to jednomu řekne... Dlouhým přemýšlením usnula. A pak přesně věděla, kdy se vrátil...

Je na letišti. Stihli to. Má sluneční brýle a něco s dlouhým rukávem. Je krásné, velmi teplé letní ráno. Tiše pláče. Slzy nejsou. Pláče její tělo.

Sluneční brýle nepoužívá proti slunci, ale aby zakryly modřiny. Oko ji hraje všema barvama. Zase ji zbil. Tento týden zatím poprvé. Je sobota. Perioda se prodlužuje. Třeba se opravdu nakonec jednou změni...

"... nebo Tě taky opravdu nakonec jednou zabije"!

www.rosa-os.cz 

www.donalinka.cz