Lachtan Gaston, nesmrtelný hrdina

Příběh lachtana Gastona nikdy nezapomenu. Byl to obrovský příběh, který jsem před lety prožíval a sledoval mapu, kolik mu ještě chybí do moře. Nedoplaval. Dodnes jsem přesvědčen, že zemřel přesně v ten moment, kdy ho "zachránili".

V srpnu 2012 dorazila do Prahy obří povodeň. Kromě velkých škod, které povodeň napáchala a způsobila, smetla také celou spodní část tehdejší zoo Praha. Ač tehdy pan primátor Igor Němec před přírodní katastrofou uklidňoval národ, že je situace výtečná a Praha není v ohrožení, nebylo tomu tak, bohužel.

Gaston byl tehdy již mnoho let hvězdou lachtaní show, spolu s Bárou a Julinkou, které byly jeho můzou a matkami jeho potomků. V den povodně 12.8. 2002 byla již zvířata od rána nervózní, v předtuše něčeho zlého. Zvířata mají ten dar. Téměř polovina areálu v pražské zoo byla o několik hodin později pod vodou. Přezto se podařilo více jak 1000 zvířat ze spodní části zoo zachránit. Více jak sto zvířatům již pomoci nebylo. Opice páchali sebevraždu skokem z věže. Uhynuli také slon Kadíra, hrošice Lentilka s Barborkou, gorilí samec i lev, kteří nebyli ochotni k přesunu.

Gaston vycítil svou životní šanci. Šanci, ve kterou již téměř ani nedoufal, že by mohla přijít. Ale přišla. Lachtaní Bůh mu dal znamení. Gaston se chopil své jedinečné šance a vydal se na plavbu za svobodou. Byl to pro mě na mnoho dní, příběh číslo jedna. A Gaston plaval a plaval a já šílel vírou, že to dokáže. Plaval statečně. Plaval si pro svobodu. První obavy jsem začal mít, když se zoo Praha vyjádřila, že se jej pokusí chytit. Věřil jsem, že nechytí. Plul směrem na západ, do Německa. Byl to chytrý lachtan. Ale byl i uprchlíkem. Němci se rozhodli, že mu azyl nedají. Smutné, dnes by ho i plyšákem vítali, ale doba byla jiná. První nesnáze měl Gaston již na Mělníku, kde na něj děti házeli kameny. Odrazil útok a pokračoval ve své hrdinské plavbě do Severního moře. Gaston prchal z Čech jak mohl. Byl uprchlíkem, ale nechtěl zůstat ani v Německu. Chtěl do moře. Moře se blížilo a on to cítil. Věděl, že se blíží ke svobodě a novému zkutečnému životu v  moři.

Čeští záchranáři jej vytrvale pronásledovali, ale on si z nich dělal legraci, stejnou jakou uměl udělat i v zoo. Nálada se zlepšovala a moře se blížilo. Už byl v Německu a v tranzu, že je tak blízko a dokáže to. Bohužel 19. srpna, když byl již asi pouhých třista kilometrů od moře, jej pečlivý a precizní němečtí záchranáři chytili a "zachránili". Zemřel ve stejný okamžik, kdy jej vytáhli na loď. Tvrdili, že únavou. A kdo Vám to věří?

Zemřel proto, protože přišel o jedinou a poslední šanci ve svém životě dostat se na svobodu. A on tam ani nechtěl zůstat, u Vás v Německu. Chtěl jen proplout do moře a začít žít skutečý lachtaní život, o kterém vždy snil. Jeho sen zkončil těsně u cíle. V momentu chycení ztratil touhu žít a zemřel.

Gaston má v pražské zoo, kterou považuji za nejkrásnější na světě pomník. Není návštěvy, abych se u něj nezastavil a nevzpoměl si na jeho hrdinský boj za svobodu. Nevyhrál, ale dal do toho všechno a životní šance se nezalekl. Gastone jsi frajer.