V casinu jsem pracoval tři roky a problémy s gamblerstvím mě provázejí 25 let. To vzrušení, napětí, adrenalin a ten pocit z výhry..Bože.. Realita je ale tragicky smutná. Deprese, dluhy, ztráta všeho a všech a ve finále sebevražda
Nejsem pro zavírání všech casin, ale to, že byla Praha celá léta evropským Las Vegas je pravdou. V počtu casin na jednoho obyvatele jsme byly světová špička. Mohli za to někteří politici, kteří porevoluční proměnu Prahy na džungli hazardu umožnili a posvěcovali schvalováním potřebných zákonů. Ale zpět do casina. Pracoval jsem v casinech Savarin a Prezident. To byla casina s tou lepší pověstí, ještě spolu s Palácem Kultury, Hiltonem a snad Admiralem. Oproti tomu jsou, ale spíše byla, casina s tou horší pověstí, jako Jalta, U Nováků a hlavně casina pana Šimka Happy Day. Tomu se před lety dokonce podařil unikát. Živý stůl americké rulety a black jacku měl přímo na letišti v Ruzyni. Někteří turisté své peníze prohráli ještě než smutně opustili příletovou halu. Psalo se o tom tehdy dokonce až na Novém Zélandu, spolu s informací, kolik stojí vlastně cesta z letiště, protože zkušenosti turistů se lišili.
Casino je nebezpečné a nezdravé prostředí. Každý den jste tam svědkem mnoha příběhů, které jsou většinou smutné. Neznám nikoho, kdo by mohl říci, že ho hazard živí, nebo že je, jak se říká v plusu. Někteří to třeba říkají a s výhrou se vždy pochlubí, ale o prohrách se nezmiňují. Někteří se již zbláznili a věří svým propočtům, které číslo na ruletě padne. Věří, že to spočítali vzorcem, který vynalezli. Těm už je pomoci obtížné. Nic než jejich propočty je již nezajímá. Gamblerství se léčí stejně jako závislost na alkoholu, nebo drogách. Člověk, který padne na dno a většina gamblerů se tam dříve, či později ocitne musí vyhledat profesionální pomoc. Tam se mu budou snažit otevřít oči, získat nadhled a pomoci mu. To, zda bude ve své závislosti pokračovat už potom záleží pouze na něm. Znal jsem lidi, kteří byly velmi zámožní a dnes jsou z nich trosky. Bohužel až tak hazard končí. Ale končí ještě mnohem hůř. Sebevraždou. I takové případy znám a statistiky jsou neúprosné. Jinak rozpadlé rodiny a narušené vztahy mají téměř všichni patologičtí hráči. Jde jen o to, kdy si to přiznají. Někteří toho nejsou schopni nikdy. Uvědomit si, že mám problém, je první bod a vyhledat odbornou pomoc je ten druhý. Ale bez víry s tím skoncovat nepomůže nikdo a nic.
Nikdy jsem nevěřil, že budu moci prožít a vychutnat si fotbalové utkání, aniž bych si na něj vsadil. Dnes už vím, že je to blbost. Fotbal mám rád stejně a zítra se nemohu dočkat Arsenalu. Také vím, že vyhrané peníze skutečně potěší dvakrát více, než vydělané ( Hustler, Paul Newman). Teď si jen musí každý zpočítat kolik vlastně celkově vyhrál, nebo prohrál. Pokud k Sobě bude upřímný, zjistí, že má problém. Možná to teď někdo čte a nesouhlasí, protože vyhrává. Za 25 let jsem nepoznal jediného hráče, který by jen vyhrával. Naopak. Ale poznal jsem mnoho hráčů, kteří to o sobě tvrdí. Většinou chtěli ale zrovna půjčit peníze. Jsem věřím svobodomyslný člověk a každý má právo mít své záliby a koníčky. Každý, kdo si vsadí na fotbal, nebo navštíví casino není samozřejmě patologický hráč, ale určitě se jím stát může. Mám štěstí, že jsem snad získal určitý odstup od všech těch sázkových expertů, tipérů a prognostiků. Ale jinak v televizi mají prostoru jako nikdy před tím. S mobilními aplikacemi je sázení v jiné dimenzy. Pro sázkaře bomba. Pro doktory na odděleních závislostí to znamená plný stav na několik let dopředu. Ale to není vtip. Kapacity na léčbu závislých jsou plné a kdo by se chtěl léčit, tak si trochu počká.
Ale ten, kdo chce s hazardním a závislostním životem, který nikam nevede, skutečně skončit to dokáže. Dokonce jedním z blogerů na idnes je jeden z nejznámějších odborníků na závislosti. Pan Jan Jílek...a za ním je velký příběh ukrytý. Dobrý den pane Jílku a děkuji Vám.
