Zvláštní typy alergenů

Alergikům rozhodně nezávidím. Jsou alergie „vrozené“, za něž lidé ani nemohou a získají je bůhvíjak. Ale jistě jsou i alergie (možná spíš „alergie“), které si každý přivodí jaksi vědomě.

V každé restauraci máte seznam alergenů, každý alergen má přidělené číslo a ta čísla jsou pak uvedena u jednotlivých jídel na jídelním lístku. Dle mého dost zbytečný zákon, každý alergik ví, čemu se má vyhnout a může se personálu zeptat. Tato norma zkrátka patří do kategorie „vodění za ručičku“ neboli jde o „páchání dobra“ zbavením odpovědnosti s cílem předejít „zločinu“, který se nazývá: nabít si hubu.

Asi každý jsme svým způsobem „alergický“ i na určité známé osobnosti. Tak jsem se nad tím zamyslel a sestavil deset oblíbených alergenů pro pražskou kavárnu či veganskou restauraci a venkovskou nálevnu, čili putyku. Zajímavé je, že ty samé alergeny, které vyvolávají v kavárně kopřivku, v putyce naopak vzbuzují libé pocity a naopak.

Dovolím si upozornit, že přidělená čísla jsou náhodná a nevyjadřují žádnou škálu či pořadí škodlivosti od maximální po minimální. Také je vybráno jen deset, snad poměrně známých příkladů alergenů, přičemž na obou stranách existuje ještě množství dalších, mnou neuvedených.

V pražské kavárně převážně najdete následující alergeny, které návštěvníkům způsobují značné zažívací potíže, vyrážku, bolehlav, vysoký krevní tlak a dokonce náběh na infarkt.

Jsou to: 1. Miloš Zeman, 2. Andrej Babiš, 3. Donald Trump, 4. V. V. Putin, 5. Tomio Okamura, 6. Vojtěch Filip, 7. Martin Konvička, 8. Ortel, 9. Viktor Orbán, 10. Václav Klaus ml.

V putyce se vyskytují úplně jiné alergeny, které přivádí alergiky do varu, vedou k výbuchům vzteku, sprostému nadávání, někdy doplněnému mlácením do stolu.  Tyto alergeny se jmenují: 1. Martin C. Putna, 2. Tomáš Halík, 3. Michael Kocáb, 4. Karel Schwarzenberg, 5. Angela Merkel, 6. Miroslav Kalousek, 7. J.-C. Juncker, 8. Anna Šabatová, 9. Martin Schulz, 10. Jiří Dienstbier.

Je pravdou, že mnohé z vyjmenovaných alergenů nemusím a tak je ani nevyhledávám, ale nechávám je žít. Alergické reakce nemám. Jenom mi trochu někteří kazí chuť, ale rozhodně nemám kopřivku a ani mi nenaskakuje žilka.

Tak se snažím jako ne-alergik proplouvat mezi alergiky a vyhledávat ty, co žádnou alergií netrpí, nebo aspoň ve velmi malé míře. S alergiky jednám v rukavičkách, většinou už znám typ jejich alergie (příp. ho rychle zjistím) a tak se jim snažím jejich alergeny neservírovat.

Říkám si, že ne-mocnému člověku a to i v případě takovéto alergie, je dobré ulevit, např. přitakáním jeho „správné“ alergické reakci. Pořád je lepší takto poskytnout první pomoc, než volat záchranku a řešit infarkt.

Je to ale zatraceně těžké, protože často jsou ty jejich alergické reakce k smíchu. A já se prostě směju rád. Proč ne, možná, že ten smích bude ta nejlepší protialergická terapie.