Zubři, aneb když cíl je blízko

Tímto ekologicko-cestovatelským článkem se vracím do vánočního období.  Jarní počasí na Štěpána 2015 a také nevyhnutelný větší vánoční příjem energie nás přiměl k jejímu výdeji formou delší procházky.

Cílem cesty byli zubři, kteří se nedaleko našeho domova zabydlují na bývalém (více jak 20 let opuštěném) vojenském cvičišti. Pobyt vojsk (od roku 1904) a především tankové cvičiště dislokované okupační armády spolu s nepřítomností intenzivního zemědělství vytvořil stepi, které byly domovem nejen vzácných rostlin, ale především vzácných bezobratlých (motýlů a brouků) a menších obratlovců.

Území, přes snahu zřídit tam přírodní rezervaci s ekologickým managementem udržování stepi, což by zaručilo kosení, spásání, příp. občasné projetí vojenské techniky, zůstalo napospas přírodě. Tak začalo přirozeně zarůstat nálety a dnes je tam nepřehlédnutelné množství keřů, především hlohů. Tím se ale (oproti stepi) ochudila druhová skladba rostlin a živočichů.

Nakonec po různých peripetiích se prosadilo a začalo realizovat řešení: pořídili se velcí kopytníci: divocí koně, pratuři a zubři, od nichž se očekává, že budou spásat trávu a keře a postupně se navrátí step a s ní i bezobratlí. Tento cíl je však daleko.

V současné době jsou dvě oplocené plochy, jedna přiléhá k Milovicím, kde jsou koně a pratuři, druhá se nachází nedaleko Benátek nad Jizerou, kterou osídlili zubři a koně.

Cíl naší vánoční vycházky byl: projít se a při té příležitosti možná najít zubry. Vyrazili jsme pěšky do místní části Kbel a odtud kousek lesem a poměrně brzy jsme narazili na plot i na lidi. Po krátké cestě podél plotu jsme viděli i všech sedm krav zubra, jak se v klidu pasou blízko plotu a tak trochu jsme je podezírali, že pózování lidem k natáčení a focení jim dělá dobře. Tak jsme se pokochali jako v ZOO, prohodili pár slov se známými, které jsme potkali a zvažovali kam dál. Zda se vrátit nebo jít dál podél obory. Šli jsme dál, ale cesta byla blátivá. Viděli jsme, že areál je docela rozlehlý. Prosadil jsem si, že ho zkusíme obejít, ale to nakonec bylo zamítnuto, neboť cesta bahnem nebyla pohodlná. A tak jsme se vrátili ke golfu, prošli okrajem hřiště, vylezli na silnici naproti skládce a průmyslové zóně a po silnici došli domů. Přesto procházka i něco energeticky vydala, strávili jsme na ni skoro tři hodiny a ušli tak osm, možná devět kilometrů.

Pro ty, co to zde neznají. Na území bývalého vojenského prostoru na benáteckém katastru vyrostla skládka a průmyslová zóna (z vojenského tábora) a přírodě blízké golfové hřiště. Vše se nachází 2-3 km od města. Za městskou částí Kbel byla v bývalém vojenském prostoru vybudována motokrosová a později i bikrosová dráha. Většinu území však tvoří lesy, protkané lesními cestami, vedou zde cyklotrasy a také značená turistická stezka. Ideální pro krátkodobou příměstskou rekreaci a relaxaci. Skvělé na tom je, že autem se dostanete maximálně k závoře. Další skvělou zprávou je, že už letos propojí Benátky a Milovice cyklostezka, která povede kolem obory ke golfu a po průjezdu průmyslovou zónou se dostanete na kole lesem bez provozu aut až do Milovic.

A když jsme u těch zubrů a aut, tak výborné je, že se k nim dá dojít z několika stran, ale pouze pěšky či na kole. Autem byste se tam neměli dostat. Teď byste asi zapadli a pak tam bude zákaz díky cyklostezce. Smutná zpráva pro carholiky. Že nevíte, kdo je carholik? Tak si přečtěte přiložený článek.

A na závěr pár fotek, které pořídil můj syn Jakub.